Právě jsem se vrátil z Googlu

Týdenní výpadek tohoto nechutně zaměřeného blogu nebyl způsoben konfliktem v Jižní Osetii (jak se mohlo na první pohled zdát) ani bujarým večírkem na počest odhalení důvodu, proč že to vlastně Ivanka Christová tloustne. Prostě jsem se na to vysral, sbalil (před pár měsíci) Matese, kufr a pro zasmání Mladou frontu DNES a zaletěl do Irska. Za sestrou. Ivankou.

Země zeleného listu, drahého piva, ocelově šedé oblohy a zaplivaných putik je uhrančivým zapadákovem uhnízděným na západním cípu Evropy, kam jezdí jen zoufalí Češi za prací, ještě zoufalejší Poláci za irským snem a nejzoufalejší příbuzní za zoufalými sourozenci. Prostě země k uzoufání.

Sestra Ivanka, které by se věkem slušelo říkat paní Ivana, ale pracuje v Googlu, kterému jak známo zasírám server duchaprázdnými příspěvky a obscénními odkazy na pornoherce nejrůznějších rozměrů. Paní I. nás se slečnou M. provedla po G. a pak nás vyslala vstříc hrůzám (= památkám) a krásám (= hospodám) pseudovelkoměsta, o kterém jeden poblázněný (= opilý) umělec sepsal v záchvatu vlastní geniality nečitelnou bichli. Jako opilý Odysseus jsem si ale připadal při lemtání předražených pint a s hrůzou ve skelných očích jsem hleděl do koženkové portmonky, kterak moje eura přiživují irský rozpočet. Ano, jeden může namítnout, že mě mohlo hřát mládí a pocit sounáležitosti (= ožralí Irové všude kam se podíváš), ale druhý mu řekne, že každá pěna na pivě jednou spadne.

V průvodci se dočtete, že dnešní Dublin má setsakra dobrou náladu. Řeknu vám pravdu, nic než pravdu a k tomu mi dopomáhej Wikipedia. Dnešní Dublin je zahalen v lihovém kokonu a přežívá jen z alkoholických výparů, které mu přidušují mozek. Dnešní Dublin totiž začíná setsakra rychle střízlivět. A radím své starší sestře, ať vypadne dřív, než se zítřejší Dublin probudí do sestsakra bolestivé kocoviny. Amen.