To, že se role mužů ve společnosti emancipovaných Češek mění rychleji než názory Jirky Paroubka, není kdovíjaký skandál. Vtipné je ale poslouchat pivní názory zasvěcených, kteří se snaží emancipaci žen a dívek a slečen a holek nějak definovat, aby vlastně vůbec věděli, co se na ně valí.
Když mi jeden kamarád povídal, že nějak nerozumí tomu, proč bodře vytvarované samičky nosí sterilní kostýmky, které je zbavují veškeré rajcovnosti, musel jsem uznale pokývnout.
Kvízová otázka - kdo je autorem tohoto hloupého výroku? Odpovědi piště do komentářů, všechny došlé příspěvky budou za notářské absence vyhodnoceny. Hlavní cena je: dobrý pocit z vítězství.
"Nejhorší ze všeho je, když začnete pochybovat o věcech, kterým jste se dříve s noblesou vysmívali."
Známý autor, který si nepřál být jmenován.
Předesílám, že nemám nic proti psům. Poctivě jsem jednoho venčil několik let, ačkoliv jeho stravovací návyky neodpovídaly nejnovější stolovací etice. Trpěl totiž jistou žaludeční nemocí, které se mezi pejskaři říká kdovíproč čoklí žravost. V praxi to vypadá tak, že vaše milovaná Ťapinka, Broček nebo Mikeš sežere, na co přijde. A protože mu v hlavě chybí pár neuronů, nepozná, že má dost a pak se vyzvrací a celej kolotoč může začít znovu.
Fascinující. Tohle oblíbené adjektivum českých novinářů mě napadlo při včerejší jízdě pražskou tramvají, kde se hlasitě bavily opilé manažerky v kostýmech, vracející se domů z úspěšného večera v baru. Vystajlované paničky a věrné abonentky časopisů Elle a Harper's Bazaar zřejmě zbavil ethanol těžce naučenému sebeovládání. Z ledových královen, ujíždějících si na bio rajčatech z holandských farem a minerální vodě Evian, se mávnutím rákosníčkova chloupku staly echt jézéďačky, které si sdělovaly ty nejintimnější gastronomické úchylky.
Po dvou měsících jsem vzal do ruky věc, kterou si někteří vytírají řitě a jiní do ní zapisují své myšlenky jako do análu. Řeč je o knize. Jako jeden z mála si knihy vybírám podle intelektuálního vkusu redaktorů MF Dnes a Lidových novin, což se mi už několikrát (8 případů z 10) vymstilo.
Týdenní výpadek tohoto nechutně zaměřeného blogu nebyl způsoben konfliktem v Jižní Osetii (jak se mohlo na první pohled zdát) ani bujarým večírkem na počest odhalení důvodu, proč že to vlastně Ivanka Christová tloustne. Prostě jsem se na to vysral, sbalil (před pár měsíci) Matese, kufr a pro zasmání Mladou frontu DNES a zaletěl do Irska. Za sestrou. Ivankou.
Jak jde dohromady moje ctěná matka, sex a imunoglobin A? Víc než by se na osmý pohled zdálo. Matinka je lékařka, takže kromě filmu Skalpel, prosím a seriálu Nemocnice na kraji města sjíždí každou noc svitek Hippokratovy přísahy. Dělá to už tři desetiletí, sichr je sichr, jenže tomu o víkendových návštěvách rodinné vsi neujdu. Z celého textu jsem za tu dobu považoval za potřebné zapamatovat si jen pasáž Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu. Důvod? U piva jsem to jednou interpretoval jako strach ze sexu s mrtvolami, kterému se v akademické obci neřekne jinak než sexualnekrosfobos.
Víkendem jsem se propil s dredatým kamarádem, jehož ethanolová Moudrá by rozesmála i stoického Karla Brücknera. Sobotu jsme se kejvali do rytmu reggae na jednom festivalu u Pardubic, první akci v mém notorickém životě, kde se nestály fronty u baru na pivo a tvrdý. Důvod je jednoduchej, dredouši si spalovali plíce THC v různé formě a alkoholem od nadnárodních korporací vznešeně opovrhovali. Štěstí pro mě.
Poštěstilo se mi porozprávět se dvěma sympatickými slečnami (z nichž jedna je už paní), které si vznešeně říkají Čokovoko. Ač k tomu jejich název přímo vybízí, o pornu nepadla ani zmínka, a přesto jsme se kupodivu měli o čem bavit. Ono když matka od dětí rapuje hlášky jako:
Dneska všechno klapalo jako při prvním sexu. To takhle ráno vstanete, hlava bolí jako po Zetoru (zelená, tonik, rum) a vy jdete na pár hodin k počítači kouřit ten kapitalistický penis, aby z něho ukápla aspoň ta trocha lepkavé tekutiny, které se familiérně říká peníze. A přeci se hlava točí, jako na řetízkovým kolotoči, jenže tu není žádná tlustá cikánka, která by vám vynadala, ať si jdete ublinknout o stánek vedle. Jen tady visí na zácloně v obýváku leguán, který už nadobro zezelenal nudou.
Když vám holka řekne, že jste nula, nemusí to nutně být hned urážka. Stalo se minulý týden, že si takhle sedím s kamarádkou v kině a čekáme, až se spustí Švankmajerova fetišistická onanie plná masturbujících kartáčů, hřebíků a balvanů (= Spiklenci slasti). Ve volném čase si zastřihujeme nehty, vydrbáváme blechy z kožichu, přičucháváme k řitnímu análu jako aristokratický hafani a mluvíme lidskou řečí o fenkách.