pátek 22. dubna 2011

Sexy Bloggers

Markus a Enykl na jednom blogu.

Od Velikonoc pouze na www.sexybloggers.cz!!!

pondělí 31. ledna 2011

Že by?

Rok se s rokem sejde ...

čtvrtek 8. dubna 2010

Nashle v příštím životě

Páni a dámové,

s potěšením vám mohu oznámit, že tento blog končí.

Upřímné soustrasti zanechte v diskuzi ...

Je v plánu reinkarnace, drsnější, zábavnější, konkrétnější, úchylnější, dojemnější, a avšak na jiné adrese.

Kdo bude v létě hledat, najde.

Se zbytkem se loučím, bylo mi potěšením; dámám bozkám jejich ruce, pánům (a Enykl) kupuju na baru panáka Jacka Danielse.

Jak řekl jeden moudrý muž: Člověk by měl vědět, kdy zavřít dveře, zhasnout a jít do hajzlu.

Splachuju se a loučím,

Markus

sobota 6. února 2010

Under construction...

pátek 29. ledna 2010

Pára a paradox

Je to jako hádanka - teče z vás pot, ale únava to není. Bublá vám krev v žilách, ale kontaktní čočky se neroztékají. Jste heterosexuál, ale pohled na obnažený klín vyholený do rovnoramenného trojúhelníku vás nechává i při 90° C chladným.

Sauna je totiž paradox.

Zatímco v šatně si s ostatními samci poměřujete velikost rozmnožovacího ústrojí, tak když vejdete do místnosti vykládané dřevem, kde se v rohu krčí Vietnamec a plechová kamna, veškeré maskulinní neshody jdou stranou. Uzříte, jak samec A drbe samci B záda, přestože ho velikost penisu k podobnému úkonu indisponuje.

Samec C nezávazně konverzuje se samcem D, který jen ztěžka oddychuje a zvládá pouze přikyvovat. Pozornost samců vždy upoutá přítomnost samice, která na sobě nedává znát rozpaky a svoji emancipaci projevuje odložením prostěradla. S ledovým klidem si lehne a všichni samci začínají počítat vyskakující kapičky potu na jejích stehnech. Na kráse samičky nezáleží, vysoká teplota působí opojně jako alkohol.

Občas přijde do dřevěné místnosti samec E se samičkou, čímž si získá u ostatních samců obdiv. Samičku drbe na zádech, taktně míjí intimní části a konverzuje o nekonfliktních tématech. Občas jí promne prsa, ale jen aby se dobře prokrvovala. Někteří samci se nenechají přítomností samičky rozhodit a rozprávějí se fotbalu a pornografii. Jiní se naopak snaží se samcem E zavést rozhovor a ohrozit tak jeho exkluzivní postavení u samičky.

Pomocí životních mouder, hospodské filozofie a estrádních anekdot uvolňují sexuální napětí a často bědují nad údělem, který jim přichystal život. Se smutnýma očima pozorují o dvě generace mladší pár, rejžákem si drbou záda a stírají si mokrou rukou pot z čela.

Když nastane fáze odchodu, polichotí samci E, jakou krásnou družku se mu podařilo ulovit. Obdivují její tělo, vlasy, kůži. Sami si pak postesknou, jak se na jejich osobním životě podepsal krvavým písmem bolševik, když jim na národním výboru přiřazoval manželky stejně jako škodovky. Kolem svěšeného zadku si pak omotají prostěradlo, rozloučí se a rozběhnou se do ledové řeky, aby ze sebe všechnu tu špínu smyli.

středa 27. ledna 2010

Máte problém? Chuck Norris taky!

Toto shrnutí není k dispozici. Příspěvek zobrazíte kliknutím sem.

středa 20. ledna 2010

Anál v análu

Na studiu literatury je kouzelné, že i slova vulgární mají oduševnělý, řekněme poetický charakter. Vezměme si za příklad takový anál. Na jedné straně jde o vyústění konečného oddílu trávicí soustavy na povrch těla, lidově řečeno řitě. Na straně druhé, geneologické, se jedná o středověký literární žánr zachycující v podobě stručných chronologických záznamů pozoruhodné události. Jistě, kdo chce číst mezi řádky, souvislosti si doplní sám

A stejné to je s feminismem. Kdysi, naposledy včera, jsem si myslel, že je zplodinou pomatení smyslů žen, jejichž půvab a sebevědomí dosahují velikosti japonského penisu. Chyba mostu. Všechny ženy, jejichž dvorce a stehna obrůstají nedbalé chloupky revoluce a kterým se při zaslechnutí slov chlap-fotbal-pivo prokrví tváře odhodláním rovnoprávnosti, by měly bozkat dlaně právě mužům. Nebýt nich, nebylo by feminismu.

Zatím co ostatní přikuřprdelkové chodí s dívkami do Starbucksu a obtěžují je svými prostomyslnými nesmyslnostmi, jejichž jediným účelem je dotyčnou intelektuálně uondat a k rozumu přivést až v posteli, já pod portrétem M. D. Rettigové sním.

A tu se mi před očima objeví Apollinaireovy Prsy Tirésiovy - bible feminismu. Příběh je v jádru prostý - žena, ničena a trýzněna testosteronovou nadvládou trojnohého samce, odhazuje v dáli svá ňadra, stává se mužem a odchází budovat kariéru. Její manžel (od tohoto politováníhodného incidentu de facto homosexuální partner) je zlomen a natruc zplodí 40 500 dětí. Inu, zajímavej přístup, jak vyjádřit nespokojenost.

Ženy, dívky, slečny, až budete někdy pociťovat ze strany vousatých stvoření útlak, protestujte. Vysvlečte se do půl těla jako jeden muž a zbavte se těch ponižujících okovů! A věřte, že pokud se vám to povede, vaše jméno a čin budou navždy zaznamenány nejen v literárních análech.

pátek 15. ledna 2010

Hledám muže: Zn. je mi 13, ale jsem sqělá kámoshka

Raná puberta je zlá věc. Rostou vám prsy, uhři a pubické ochlupení, těm testosteronově šťastnějším i vous či chmýří. Chlapec je považován za veřejného nepřítele č.1 a je fuk, jestli vypadá jako Vincent Cassel. Dívky jsou vyhihňané pucmoly a jejich přínos světu a společnosti spatřujete jen na stránkách www.freevideo.cz. Svět je kruté místo plné hip hopu, mongoloidních rodičů a fellů z hoodu, se kterejma čilujete na streetu a hrajete si na gangstry, ale nedokážete zabít ani nudu.

A váš "sqělý" život by šel dál, kdyby za vámi nepřišel mladý producent a nenabídl vám pozlátko, videoklip a bednu rychlých špuntů. Vy jste mladá, vaše dvě kamarádky taky, občanka v nedohlednu, tak na nabídku kývnete. A jste hrdinkou navzdory osudu, proti své vůli. A řekněte mi jedno: kdopak to z vás to ocení???

pondělí 11. ledna 2010

Clooney, Pitt a švestková rakvička

Seděli jsme tam naproti sobě. Ona ruce položené na stole, hlavu mírně zakloněnou. Rakvově černé vlasy jí padaly do švestkově modrých očí a jazykem si olizovala rtěnku z pusy. Ve tváři se jí odrážely blikající neony z ulice. „Jednou ta doba přijde,“ řekla švestková rakvička. Číšník položil na stůl dvě sklenice červeného vína. Za okny poletoval první letošní sníh, vánoční stánky stály vedle sebe jako perníkové chaloupky a na malém pódiu uprostřed náměstí zpívaly děti šišlavě koledy.
„Přeju si to už od dětství, ale bojím se, že se toho nedožiju.“ Usmála se. Ťukli jsme si a chvíli přemýšleli, na co si připijeme. Na sex? Na zdraví? Na lásku? Na sebe? Na příští rok? "A co si připít na TO?" řekla.
„To by šlo.“
„Ať už to máme doma,“ mrkla a napila se. Podepřela si rukou bradu a zadívala se ven. „Víš, kdo by byl první?“
„No schválně.“
„Clooney a Brad Pitt!“
„To je klišé.“
„No, možná když jsou oba zvlášť. Ale já bych je měla najednou. Co ty?“
„Přišel bych domů, v posteli by ležely tři blondýny.“
„Klišé!“
„Počkej. Takže v posteli tři, věk 18, 20 a 22.“
„Další klišé!“
„Jedna by měla v puse roubík.“
„Roubík? Proč?“
„Co já vím, třeba proto že moc kecá. Druhá by byla spoutaná.“
„Radši už se neptám proč.“
„A třetí, ta nejstarší by nad nima stála rozkročená a v ruce by držela poloprázdnou flašku Jacka Danielse.“

Tehdy večer jsme rozebírali, co by se stalo, kdyby existovala virtuální sexuální hra, ze které by ucmrdával radostí i Bill Gates. Stačilo by si nandat speciální oblek, nasadit brýle, vybrat scénu a pak si celou noc „užívat“, ráno vstát, vyčistit si zuby, učesat se, obléct si kalhoty a vyrazit v klidu do práce a vyhnout se těm vyčítavejm pohledům a prázdným, vyhaslým očím.
„Víš, co by se ušetřilo za antikoncepci?“ řekla na to. Smáli jsme se. Tenkrát nám to připadalo vtipné. A tak by šla ta konverzace dál a dál, kdyby to neskončilo, jak podobné konverzace končí. Vajíčka na měkko, ranní káva, toast, bolavá hlava, svědomí naruby, vyhaslé ego, smutná cesta na tramvaj. A přitom jsme jen popustili uzdičku. Fantazii.

Švestková rakvička se obrátila na břicho a zamračila se. „Ty, bylo něco?“
„Jak to mám vědět?“
„Teď nevím, jestli ti mám dát facku, nebo pusu.“
„Stačilo by telefonní číslo.“
„Mám pořád stejný.“
„Ztratil jsem telefon.“
„Už aby vynalezli tu hru. Tyhle ranní konverzace mě jednou zabijou.“
„Chceš udělat vajíčka?“
„Ty umíš vařit?“
Vstal jsem z postele, protáhl se, zívl a chtěl se podrbat mezi nohama. „Jo, já jsem totiž vopravdovej, z masa, kostí a zavirovanej kocovinou.“
„A taky pěkně vošklivej, když ti selže antivirovej program.“
„Chceš je míchaný nebo natvrdo?“ Pohled jí sjel do míst, kde jsem se chtěl před chvílí podrbat. „Uvař mi radši jen kafe. A až budeš odcházet, tak klíče mám v kapse v kabátu.“
„OK, chápu. Game over.“

čtvrtek 7. ledna 2010

Pod úroveň na úrovni

"Moje vagína je jako obchoďák. Čistá a spolehlivá. A zavřená o Vánocích." (30 Rock)

A to mám na zkouškovém nejradši. Semestr co semestr, zkouškové co zkouškové, státnice co státnice se objeví novej sitcom, kterým si člověk může proložit biflování o politické ekonomii mezinárodních vztahů, práci a cestu do hlubin jazyka českého.

Vyplňovat si půlhodinové přestávky sledováním pokleslé misogynské pornografie, kde jsou ženy zotročovány dominantnímu muži a jejich přerostlými penisy, je pod úroveň. Není sice od věci se o té pod úrovni každej den přesvědčit, ale i ta pod úroveň se dá dělat na úrovni.

A to si zřejmě řekl Lars von Trier. Jeho Antikrist je v té záplavě báječných modrých maníků na létajících strojích osvěžující naturalistickou sondou pro začínající lékaře, kteří by se rádi naučili, jak ženě správně amputovat knoflík na spouštění orgasmu bez použití chirurgických nástrojů a narkózy.

Svým způsobem mi to připomnělo Válku Roseových po seversku. A i když mám pro Šarlotku Gainsbourg slabost, tak ve filmu ukáže i věci, po kterých i mírně vyšinutý muž zrovna dvakrát netouží (možná se najde někdo, koho rajcuje nechat si přišroubovat kotoučovou brusku do lýtka). Na druhou stranu, kdo by si nepřál, aby jeho žena běhala nahá po lese, řvala jak na lesy a pak v těch lesích klesla k největšímu stromu a jala se masturbovat. Inu, já tedy ano.