O malphigických trubičkách

Ve světě se dějou horší věci: nosál z Jižní Ameriky se potuluje po Hradci Králové. Na Floridě žije kočka s šesti nohama (a sedmi životama). Elton John má v koupelně parfém s vůní pánského penisu (aneb není nad nepasterizované pižmo). Snad se to dozvěděl i Jeník Hřebejků a řekl si – U mě dobrý.

Rád si nechám zkazit film pročtením všech kritik a kritiček, takže už jen očekávám, kdy přijde tohle a kdy přijde tamhle to. Ono to má i svoje vyretušovaný stránky: když si takhle sedím po třech smíchovskejch desítkách v kinosále č. 3 a začne se mi orgán z hladké svaloviny o objemu 750 ml plnit sloučeninou plazmy, primární a definitivní moči, je fajn vědět, že první polovinu filmu se vlastně nic nestane.

Tyhle filmy mám rád, vyřídíte si důležitý telefonáty (takže žádnej), zajdete na kafe a hlavně na ten záchod a vrátíte se vejpůl filmu a vaše ctěná a obdivovaná se vás zeptá: Tak jaký? No, u mě dobrý…

Leaving Las Czechas

Dalo mi to hodně práce, abych v dubnu vymodlil z pokladní lístek na vyprodané Havlovo Odcházení. Nepřirozený šarm dělá ale divy a včera jsem si v Arše vystál dvě hodiny nové Vaškovy hry s Jenem Třískou a Zuzkou Stivínovou v hlavních rolích. Recenzi nechám na povolanějších, ale neodpustím si jedno.

Nepochopím, proč Praha kulturní nezajistila Odcházení důstojnější prostředí, takový Vinohrady by ušly. Pak se vám totiž může stát, že budete stát na balkoně vedle čtyřicátníka s maskáčovým trikem, ze kterého vycházejí všechny pachy světa v těch nejšílenějších kombinacích. Pak se vám může stát, že se uprostřed představení začne zamilovaný hot dog – chlapec a dívka – za vašimi propocenými zády muchlovat a vás začne spíš než Třískův projev o pomíjivosti demokratické politiky zajímat, jestli to ty dva dotáhnou do zdařilého, mokrého konce. A aby toho nebylo málo, při odchodu z divadla si přečtete, že se jedná o světovou premiéru. No, ty vole, divadlo žije…

Vozím s sebou hity tutový

Ale ale, co to nevidí oko mé, modravé... aneb Arnoštek je boží. Díky magickému působení voskových bublin v mé lávové lampě ve tvaru šovinistického kosočtverce jsem narazil na libózní sklepácký kousek od majstra Tomáše Vorla. Film Kouř, ve kterým dává DJ Arnoštek skrze své pekelné hity kouř Lucce Zedníčkové, jejíž ššššššš-repliku "Ty taky tančíš?" pasuju na nejrajcovnější moment českého filmu bez nutnosti vyvalovat boží nadělení.

U.S. Bitch

Znám člověka s nakrátko zastřiženými zrezlými vlasy. Rád nosí koženou vestičku, na temeni kebule červené pupínky a kolem krku má pověšenou flešku. Jo, digitální Ježíš tě miluje, baby. Spas svoji duši a přidej se k naší Církvi za binární záchranu zakódované Krista.

Na netu jsem narazil na spoustu USB kravin, co by tenhle zkorodovanej chlápek a jeho krk ocenili, ale nejvíc mě dostal (funkční!) USB kolíček, USB jahůdka (umělá) nebo dokonce USB ukazováček (snad umělý). USB, kam se podíváš. Co se divíš, ty tele, řekl by kdekdo, když už existuje i USB vysavač.

Je fajn vidět, jak se smradlavým testosteronem prorostlý trh s počítačovou elektronikou důmyslně proměňuje pod nádechem ženského půvabu v něco zcela všedního. Poděkujme za to dívkám a paním a pannám a dámám napříč věkovým spektrem. Feministky by asi nejásaly, že „ajťáci“ spojují nositelky tang a menstruačních vložek s kolíčkem a jahodou, ale feministky z principu nejásají nikdy.

A co bude hitem příští sezony? Viděl bych to na USB vařečku nebo kastrol…

Sweet dreams

Nikdo vám neřekněme, že existuje něco jako krize čtyřiadvacátého věku. Poznáte to, když vám v lednu ve snu srazí náklaďák sestřenku i s kočárkem, ve kterým si seňorita infantilně nevozí umělohmotnou mrkací panenku, ale sedmiměsíční pískle. Poznáte to, když vám v únoru ve snu bábinka spolyká tři litry pramenité vody na ex a zmodrá dřív, než bys řekl glo glo glo. Začnete mít strach, že vám v březnu zubatá proseká zbytek rodiny. A taky že jo. Odsere to milovaná teta, která vám občas přispěla na pivo. Člověk se uskromní, časy jsou zlý, ale snad bude kurva líp.

Nikdo vám neřekne, že to nejhorší vás teprve čeká. V dubnu začnete ve snu souložit s břichem neznámé kolemjdoucí, všude krve jako z podříznutý bachyně, ale jste chlap a svoji roli plníte podle rozmarů přírody. Večer do sebe pošlete dva čistokrevný decilitry hodně reálného fernetu a svěříte se kámošovi. Že vás poslední dobou bolí hlava. Že v noci blbě spíte. Že je vám kurva blbě. Že jinak jste asi normální.

Je květen. Testosteronem napumpovaná palice se zadívá do zrzavého Adamova žebra a nutí ho si v opilosti rozpouštět vlasy. Někdo by napsal, že voní po heřmánku. Večer jde spát. Ve snu ji pozve domů na kvalitní lahvinku stolního krabicáku. Zrzka se svlékne, na pihatých ramenou stydlivě naskočí husina a vy čekáte to nejhorší. Sekání nohou. Amputace hlavy. Sex s jakoukoliv nepřirozenou částí jejího roztomilého a podivně bílého těla. A ono nic. Zrzenka se zahihňá a řekne, že s vámi nechce nic mít. No sex, amigo. Ráno se vzbudíte, venku prší a vám je krásně.

Blíží se červen a každý vám řekne, že takhle nějak vypadá vysněný happy-end.

Brouk v hlavě

Dlouho předlouho jsem se nezabýval Čapkovskou variací na téma Ze života hmyzu, kde hlavním hmyzákem je Robík Rosenberg. Nedávno mi přišel pod ruce zajímavý materiál, který jsem z (ehm) čistě vědeckého hlediska důkladně prozkoumal, a kdybych byl nedej bože nucen sepsat seminárku na téma Porno jako sociologická studie, za hlavní motto práce bych bral tenhle sofistikovanej dialog:

Chtěla by ses třeba prosadit v tom pornoprůmyslu?
Dana (18 let, blond, krásnej zadek, smutný oči): Já rozhodně mám cíle v něčem se prosadit a uvidim v čem. Rozhodně nechci bejt taková ta tichá myška.
Robert: Proč ses rozhodla točit péčko?
Dana: Prostě mě to napadlo, zkusit se má všechno.
Robert: Jsi fakt hezká, proč třeba neděláš normální modelku?
Dana: Zkoušela jsem, ale tý práce je hrozně málo a konkurence je strašně velká.
Robert: Já jsem kdysi dávno taky dělal modela. Když jsem byl ještě mladej a krásnej.

Jak říká Robert, porno je práce jako každá jiná. A jak říkám já: líná huba je v pornu dvojitý neštěstí. Hajhou.

Litera-túra

Sex bez světla je jako pivo bez pěny.
Jaromír Konečný, Moravská rapsodie

Rozhovor dvou žen v MHD:
"Každej na světě má aspoň jeden svuj hrneček, kdo ho nemá, ten je teprve v hajzlu."
"Rozbilas ňákej, jo?"
"Naopak, jeden jsem si před chvilkou koupila."
Emil Hakl, Let čarodějnice

O kytičkách a stařenkách

Galerie jsou pro mě stejně sexy místo jako pro impotenta bordely. Rád se o nich bavím, rád kolem nich chodím, rád o nich čtu, ale do nich jaksi nechodím. Naposledy jsem prošel před rokem všechny patra Tate Modern Gallery v Londýně, a to jen proto, že venku celej den pršelo. Vystavovali tam dva čtyřprocentní umělci pop-artově laděné výjevy ze svých sexuálních úletů a občas se u toho i kadilo. Fajn akce.


Můj život milovníka galerií je tedy neustále se obměňující variací na téma v prdeli byl a hovno tam viděl. Dneska ale došlo ke kulturní revoluci a on byl v Rudolfinu a viděl tam výstavu fotografa Gregory Crewdsona. (Kdo chce info, kliknout ZDE). Fajn chlápek, tenhle Gregory. Rád fotí přírodu a ptáčky a kytičky a autíčka a lidičky atakdále. Ale dělá to hezky zvrhlým způsobem, takže tu vidíte ruku mrtvoly v pokročilém stádiu rozkladu, kterou prorůstají ostny růže, jindy před vámi stojí nešťastně menstruující stařenka v pokročilém stádiu života a celé to je barevně vyumělkované, namydlené a vyšampónované. Asi jako když potkáte nádhernou blondýnu v růžových plavečkách, a nelidsky jí táhne z pusy.

Pozn.: Fotografie použity bez laskavého svolení autora.

Když se zamiluje vůl

Už to tu několikrát zaznělo, ale stejně mi to nedá, a znovu ponesu jednu vypelíchanou sovu do Athén. Mám slabost pro hudební styl, pro který se vžil název hip hop. Japonci už dokonce objevili zázračné sérum a dokáží tuhle ošklivou nemoc i léčit, ale já si vždycky rád ráno prohlížím ruce, jak mi v modrých žilách koluje ta kapka černé krve. Každej má to svoje, žejo. Ona si musí třeba zastřihávat chloupky na rozkroku podle Pythagorovy věty, jinak by on neměl slabost pro její klín. Atakdále.

V Čechách je víc lidí, kteří mají slabost pro hudební styl, pro který se vžil název hip hop. Akorát jejich pud sebezáchovy zkrachoval, a proto vznikají smutné věci. Tolik smutné, že vám je z nich opravdický smutno na duši. Jako kdybyste měli rádi červenou škodovku, a přišel křoupek a začal vám do ní bušit hokejkou. Aby tak vyjádřil svoji náklonnost ke škůdkám. Tak moc smutno by vám bylo.

Na netu jsem narazil na odporné video, dám sem jen odkaz, vizuální konzumace jen na ex a vlastní nebezpečí. A ano, ten člověk mluví česky. Bát se můžete TADY, ZDE, TAM, SEM.

Kulturní hajlování

V pondělí jsme já a ona šli na film německého původu s výmluvným názvem Náš vůdce. V rámci psychologické přípravy jsme vedli duchaplný vyhlazovací dialog o tom, koho bychom nechali popravit, kdyby byly v prdeli ryby a nebyly rybníci a my byli na trůnu a všichni by k nám obdivně vzhlíželi a tak dále.

Ona: Já bych nechala popravit všechny ženský.
On: Tyvole, ty jsi teda dobrá.
Ona: A co bys asi dělal ty, kdybys byl diktátorem?
On: Asi bych vyhladil všechny chlapy.
Ona: Tak vidíš.
On: No počkej, nechal bych ale jednoho tlustýho a hnusnýho, aby si mě začaly ostatní ženský konečně vážit.

Pozn.: Film se nám moc líbil a ve volbách oba volíme demokratické politické strany.

O teplých sudech a hladu

Hodnoty se mění jako doba, s tím nikdo nic světovýho nenadělá. Takže bez nějakých frází, citátů a vykrádaček z knížek, opíšu to rovnou z jednoho hudebního časopisu. Lou Fanánek Hagen, plešatej Terry Fox ze Tří sester, vydal teď sólovku, což je absolutně nepodstatný. Co je ale podstatný, je jeho vztah k chlastu, potažmo vztah chlastu k Fanánkovi, na němž si lze instruktážně ukázat vývoj celé české společnosti za posledních 15 let.

"Před patnácti lety jsme si vozili lahváče, obrovský úspěch byl, když nám pivovar Braník začal dávat sudy. Po pár dnech ovšem vytřesené, zbunzírované, asi čtyřicet stupňů, jak do toho pralo slunce, no hnus. Navíc nebyly pumpy. Teď je v každé obci výčep, kde se dá chmelit do svítání. V devadesátým roce veškeré podniky v deset zavřely, a když si člověk zapomněl svačinu, byl do rána o hladu."

Svět býval velmi krutým a nehostinným místem.

Pívo čepované

Hokejový šampionát v Kanadě podpořil zájem o plzeňské pivo, dočtete se na Internetu. Prazdroj do Kanady údajně vyvezl tolik lahváčů, že by to vystačilo lokálnímu pivovaru na celej rok a ještě by vedení mohlo dát sládkovi vánoční prémie. Je sympatické dočítat se o expanzi czech-madeů mimo Čechistán, našincovi kvůli tomu sice housky nezlevní, ale prochřadlé ego se aspoň jednou za čas trochu prohřeje.

Začínám se ale obávat asociací, které některým národům naskočí, když se řekne...Čech. Když do sebe v Mexiku pošlete víc tekutých sombrér, než je denní průměr, řeknou vám, že chlastáte jako Čechoslovák. V Kanadě se teď středoevropská úžina spojuje jen se zelenou půllitrovou lahví a Jardou Jágrem. Ano, taky vás napadá to samý co mě - žádná sláva.

Navrhuju ústavní změnu s okamžitou platností - tradiční českou trikolóru spálit a nahradit červenou vlajkou s hokejkou překříženou lahváčem. Národ sobě!

Eronews

Konečně! Tn.cz, nový zpravodajsko-informační web TV Nova, dnes spustil světově úspěšnou parodii na seriózní zprávy - RedNews. Je to jakési Počasíčko naruby. Zatímco v 90. letech byli "nováci" zvyklí vídat obnaženou modelku, kterak se ošacuje podle aktuální předpovědi, tady se naopak "zprávařka" hezky česky svléká.

Výsledný efekt je dost kuriózní. Do smíchu je vám, páč to je celý hozený úplně na hlavu. Do smíchu je i samotné slečně, protože ví, že to je celý hozený úplně na hlavu. A kdyby někdo váhal, že to není celý úplně hozený na hlavu, tak ho přesvědčí pointa RedNews pro 5. květen - černovlasá slečna odhazuje poslední díl reklamního spodního prádla, veselá čárka mezi stehny ukazuje na její tělesnou vyzrálost, úsměv na tváři na její smysl pro humor. Slečna se loučí s diváky zprávou o návratu Michaela Jacksona a šťastně při tom odhazuje kalhotky. Při čem jiném by se už měla holka svléknout, žejo.

Statistika nuda je

Až zase bude někdo s etikou v rukávu sypat moudra vystrašeným děckám, že současná společnost je nechtěnej fracek ďáblův, nechť prosím zavítá do republiky s hlavním městem Praha. V tomto státě to totiž není tak hrozivý, jak se může na prvních deset pohledů zdát.

Když se podíváte na čtenost některých časopisů, uděláte si obrázek o tom, co průměrně pracující Čech rád čte. A vezmeme to hezky od měsíčníků, jejichž výmluvné názvy tak trochu naznačují, že společnost není ještě tolik rozjebaná a vyznává jakés takés hodnoty. Snadné vaření má náklad 50 800 kusů měsíčně, Náš útulný byt 38 400, Naše krásná zahrada 39 500, Chatař a chalupář 37 701.

Pak tu existuje nostalgická vzpomínka na Playboy, kde po roztažených nohách a nudných článcích touží měsíčně kolem 17 000 lidí. Veselá zpráva je, že takovýho Medvídka Pú si dopřeje 28 000 zoofilů měsíčně. Výsledek? Už ani to porno není, co bývalo...

zdroj: ABC ČR