Když Freud ztratí koule

Když vám holka řekne, že jste nula, nemusí to nutně být hned urážka. Stalo se minulý týden, že si takhle sedím s kamarádkou v kině a čekáme, až se spustí Švankmajerova fetišistická onanie plná masturbujících kartáčů, hřebíků a balvanů (= Spiklenci slasti). Ve volném čase si zastřihujeme nehty, vydrbáváme blechy z kožichu, přičucháváme k řitnímu análu jako aristokratický hafani a mluvíme lidskou řečí o fenkách.

U mě dobrý, u ní moc ne. Ty jsi taková moje nula, řekne mi potom. Ještě že jsem absolvoval semestrální předmět "Studie ženské psychiky, aneb vykastrujte Freuda", a mohl se tak dovtípit, že to slečna míní jako poklonu. Chlap / muž / jinoch / chalan si rád vyslechne, že je jednička. Příroda to takhle zařídila a nevidím důvod, proč by se to mělo teď měnit. Ale mění...

Po filmu jsem se zeptal, jak se jí líbil Pavel Nový, který si hřebíky přejížděl po zadku a samou slastí z toho měl zpocené vousy. Líbil. Mně taky. Pak mi ve slabé chvilce vysvětlila, že Nula je myšlena jako aritmetický průměr totálního průseru a geniálního muže. Matika tady sice dostává tvrdě na prdel, ale chlapské ego roste geometrickou řadou / anebo taky ne. Není totiž nula jako nula.