Rodinná pouta

Víkendová návštěva u prarodičů byla opět inspirativní. Děd, rozený bolševik ošlehaný havířskou dřinou opět rozváděl hitlerovské teorie o vyvoleném ráji našich opálenějších čerpatelů sociálních dávek. Babi, rozená kuchařka opět uvařila tu nejlepší sekanou a nejjahodovější bublaninu. Mňam!

Odpoledne přišla řeč na náš rodinný bazén plný té nejlepší chlorované vody. Jen aby tam nespadla Anetka, řekla teta. Anet, tří roční živel, totiž moc ráda balancuje nad metr a půl hlubokým bazénem. Rodina soucitně kývala a uklidňovala tetu, že to se stát nemůže. Nikdy. Ale ať na ní radši dává pozor.

Tak ji nech, ať tam spadne. Ke kraji doplave, má přece pud sebezáchovy, pronesl otec. Okamžitě se mi vybavila moje první zkušenost s chlorem a vodou. Chlupaté ruce mě čaply z prohřáté deky, asi patnáct vteřin mě nesly vzduchem a pak mě s nejlepší radou v životě hodily do vody: Plav!

Plavat jsem se tehdy moc nenaučil. Vodu od té doby nenávidím. Prej to ale táta se mnou myslel tehdy dobře.

Prstoklad

Pokud zrovna nemají na stáncích váš oblíbený časopis (Žena a život, Leo, ABC), zkuste si pročíst nový román Emila Hakla Let čarodějnice. Ideální dárek pro vaši (milovanou) něžnou polovičku.

"A co mám dělat, když se mi vo tobě zdaj sny? Dneska jsi ve mně měl dva prsty, honil sis péro a moc se mi omlouval, že neznáš jinej způsob, jak se mnou navázat dialog."

"Dva prsty, celej já - nic pořádně..."

Ferda mravenec

Koupil jsem si cosi jako terárium pro mravence. Legenda praví, že obsahuje organickou hmotu, kterou se Ferdové mohou živit až do skonání věků a rochnit si v ní svoje D1. O tom, jak je obtížně vtěsnat dvacet mravenců do titěrné nádobky a přitom jim nezpůsobit posttraumatický šok, o tom až jindy. Doba si žádá odvážné činy. Psy chovají už jen důchodci a blondýny, kočky jsou skety a krávy jako domácí mazlíčky vám úřad nepovolí (žádal jsem o to dvakrát).

Zítra si mají podle manuálu mravenci začít stavě labyrint mikrosvěta. Někteří u toho zařvou. Ostatní je vynesou nahoru, aby se nešířila infekce, a jede se dál. Když jich pochcípá víc než polovina, nachytám jim jiné kámoše.

Fascinuje mě, že mě stále můžou zajímat věci, které nemají absolutně žádnou spojitost s pornem, chlastem nebo...pornem. A že za to může zrovna mravenec lesní? Podle vědců totiž může měnit velikost zadečku, a to mi připadá děsně rajcovní :).

Járádjátratyrádjátra

Nikdy bych netušil, kolik decilitrů božkovské lihoviny dokáže můj kardiovaskulární systém zpracovat. Po hříchu zdárně absolvované státnice budou navždy spojeny s pekelnou kocovinou, kdy jsem se vzbudil v 5:02 zimou, polonahej v koupelně pod umyvadlem.

Mlhavě si pamatuju rozhovor s taxikářem, který mě vezl ve 4 ráno do skromného velkostatku, jenž je mi domovinou. Ve snaze zachránit svojí mazdu od natráveného fernetu se šofér neustále pokoušel udržet mě při vědomí. Artikuloval jsem jako Vláďa Šmicer na EURU, takže radši stáhnul okénko a pustil na plný koule Divokýho Billa. Okamžitě se mi zvedl žaludek. Naštěstí jsem už slyšel známé bučení krav a cítil čerstvou vůni nakydaného hnoje. Domov se blížil.

V zimě mě čekaj' další státnice. A za rok ještě jedny. Vyhlašuju tedy charitativní soutěž. Vítězovi budou slavnostně odebrána abstineční játra a při oslavách narození Jana Žižky mi budou za přítomnosti táborských zastupitelů vyměněna za ta vychlastaná. Zájemci nechť zanechají kontakt v diskuzi.

Dětská zoofilie

Sestřenky rychle rostoucí fakanče jménem Anetka toho moc nenamluví. Ráda kadí, papá a spinká. Tím se hodně podobá mému leguánovi, který si v tomhle rituálním trojboji našel smysl života. S postupem měsíců jí ale z pusiny vypadne kromě rozžvýkaného masa i nějaké to neidentifikovatelné slovo. Třeba papi znamená, že má hlad. Bumbi, že má žízeň. Čuli, že má ráda pissing. Prostě takový běžný skřeky.

Anet chodí už do školky, kde si dokáže solidně zjednat pořádek. Jenže tam holka nešťastná chytla vši. A těm moc člověk neporučí. Když já měl vši, jezdil se mnou ctěný pan otec celý den po městě a strkal holičkám flašky (samozřejmě že do kapes), aby ze mě udělaly malého Landu. Teď na to prej mají šampony. Třikrát vydrhnout a hlava je bez vší. Anet to ale poněkud rozmrzelo. Hrdě totiž vystavovala svoji hřívu a lákala chlapečky na malá zvířátka, co má v hlavě. A teď má útrum. Je čistá...už pár dní v tom nelítá. Ani jedno zvířátko...Snad se v ní v budoucnosti neprojeví nějaké zoofilní sklony...

Šalinhumor

Dnešní praktická část brněnských státnic začala poměrně vtipně. Klon Helčy Růžičkové a Slávka Jandáka rozdal zadání a pak se vrhnul na sčítání žactva. "Správně bych to měl kontrolovat podle občanek." Zvedl vepřovou palici a s úsměvem čekal na odezvu. Ticho. "Tak je tady někdo cizí?" Ticho. Velmi složitý brněnský humor, který s oblibou čerpá z uzbekistánských historek a mongolských jinotajů, zůstal nepochopen. A zadání testu bohužel taky. Ach jo...

Traktorácký tanga

Auta stojí, vlaky stojí. Situace českých silnic začíná silně připomínat syndrom sexy vdané ženské. Ať děláte, co děláte, vždycky po ní vyjedete, ale neskončí to dobře. Osudovým se mi tentokrát stal středočeský bod G, mezi domorodým obyvatelstvem familiérně nazývaný Benešov u Prahy. Půl hodinová objížďka o délce tří kilometrů dá člověku spoustu času, aby si v klidu zafilozofoval o současném stavu ruralistického umění naší matinky české.

O Benešovu jsme se učili ještě na táborském gymnáziu v hodinách husitství a jediné, co si pamatuju, je rok 1420. To benešovským prokázal milosrdnou službu Jan Žižka, když jim vypálil při tažení na Stověžatou klášter. Dneska jsem i já pochopil, co mého krajana vedlo k tomuto šlechetnému činu. Benešov je prostě divnej. Dvě benzínky, Lídl, autobazar a momentálně hit číslo 1 - objížďka.

Na ní potkáte zvláštní úkazy. Sedmnáctiletou dívku, která si dělá řidičák na traktor. Ne, montérky na sobě bohužel neměla. O pár metrů dál jde po chodníku další kočina, tentokrát hlasitě brečí a na něco nadává. Asi se jí právě zhroutil životní sen, neudělala papíry na Zetora. Ovšem králem objížďky byl obnažený padesátiletý maník na silničním kole s bronzově opálenou kůží a smyslně zaříznutými tangáči do senilní prdele. Benešov je prostě divnej.

Iron Man

Rád trávím poslední minuty ospalých nocí s širou oblohou pozvracenou hvězdami. Sedím v gauči z Ikey, v ruce držím skleničku made in china a v ní namíchaný echt táborský pití Žižkovy gule - deci jakostní okeny, tonic, a když se poštěstí tak jako třešnička na lihovém dortíku plave afroamerická oliva s peckou.

Jednou takhle popíjím svůj denní příděl ethanolu se sycenou vodou a při tom sleduju oblíbený televizní kanál CS Link / Test. Přes den tam běží poučná videa, kterak fungují obvodové syntetizátory a jak digitální přijímače chytající družicové signály. Pro poetiku některých instruktážních programů jen těžko hledat vhodná slova.

Včera v 0:32 jsem se proto těšil na svoji pravidelnou dávku elektronkových emocí, jenže ejhle. Z CS Link se rázem vyklubala Leo TV a místo rádiových družic na mě roztahovala obvody spoře oděná slečna a lámanou češtinou mi říkala, že si výslovně přeje, abych se nad ní nemilosrdně (cituji) „udělal“. Exnul jsem tedy zbytek Iron Žižky a doufal, že dá mrcha pokoj, ale asi jí to ještě víc rozpálilo, a sundala si kalhotky. Dál už si nic nepamatuju. Molekuly ethanolu totiž dorazily na místo svého určení – mozek, a vyřadily část jeho mužských funkcí z činnosti. A pak že okena škodí... Tentokrát zachránila před mravním úpadkem mě... zítra to ale můžeš být třeba ty! Bojuj pitím okeny za čistší společnost!

Vykřičený cévky sbližujou

Netušil jsem, že sledování televizoru značky Sony může lidskému samci přinést až takový uspokojivý zážitek (a to v něm nemusí běžet ani porno). Kamarád -censored- je vášnivý všehosportovec. Hraje fotbal, a když má náladu tak i kopanou. Občas si přes týden pinkne volejbal, ale o víkendu dá přednost odbíjené. Když prohraje, tak jde s černým šátkem kolem krku na tmavou destíku. Když vyhraje, jde s bílou tváří na světlou dvanáctku.

Tento kamarád - censored- mi dneska po fotbalovém mači se Švýcary volal (on by řekl, že telefonoval), že si skoro vyřval hlasivky. Jak nadával. Jak klel. A jak se pak radoval. A pak zase nadával. "Já taky, tyvole," zasýpal jsem a na krku mi naběhly všechny žíly světa i ta má. Na konci jsme se ujistili, že bysme základní jedenáctku postavili úplně jinak než ten šedivej ztrouchnivělej strejka (samozřejmě že líp), a s klamavým pocitem štěstí na srdíčku jsme každý potichu dopili zbytek lahváče. Po dlouhé době jsme i přes ten Bellův pekelný stroj vycítili tu zatoulanou chlapskou sounáležitost. Fňuk.

Exkluzivní hovno

Bude to tím vedrem. Nebo samotnou podstatou odpudivosti lampasácké zeleně, po níž se prohánějí kucí za mičudou. Postupně zezelenáte. Chlupy na nohou (muži) i na ohanbí (chlapci) se vám zježkujou neboli zježí a stěží pochopíte, vocotadykurvakomuběží. Řeč a písmo je o běhající legendě SK Slavia Praha a jeho mediálních ejakulacích na TV Prima.

Vláďa Šmíca je takovej fotbalovej Bruce Willis. To nejlepší má za sebou, to nejhorší před sebou, a teď se mezi tím chudák tluče. Na Karlově univerzitě / Masarykově univerzitě existují bakalářské obory trénující literofily v učivu zvaném žurnalistika. Šmíca to ale moderováním EURA '08 na Primě bere hezky česky vod podlahy, žejo, po hospodsku, tak nějak po našem, žejo, aby to jako bylo vtipný a mělo to to hezký český srdíčko, žejo.

Se Šmícou se tak exkluzivně podíváte do exkluzivního pokoje v exkluzivním hotelu, ve kterým chrní exkluzivní Jankulovski v exkluzivním pelechu s exkluzivním bordelem. Není nad invesitagativní novinařinu počesku.

Poznámka: Autor má Šmícu rád, fandí mu, a kdyby mu slavný ex-reprezentant chtěl poslat podepsaný dres, bral by to jako poklonu a ne jako provokaci.

Sparťanská diskotéka

Endlich! jak říkají Němci. Noční můra všech láskyplných a pečujících a starostlivých a milujících děv, slečen, partnerek, kterým nejsou mužské pudy folklórem a přítěží, jejich noční můra právě přichází. EURO 2008. Měsíční jarmark a oslava mužství a piva.

Rád se uvádím do transu, rozvibruje se mi celé tělo, začíná to od levé půlky a svaly mi pak pulzujou tu výše, tu níže, tiká mi v pravé tváři, srdce tluče. Ten pocit bych vám přál. Včera jsem si totiž obřadně pustil Proč?, propagandistický pseudokument oslavující fotbalové krásy a poukazující na přetěžký život vlajkonošů a lidí, kterým ruka osudu vrazila do rukou života fotbalový míč a točenou desítku.

Už před revolucí ale existovali chápaví občani, kteří večerní četbou psychoanalytických tiskovin viděli ultras přímo do recta. Jedna paní ve filmu povídala: „To je ta jejich hudba. Diskotéka, decibely, k tomu pivo…a pak maj takovýhle pudy.“ Takže když roztlučete půlku vlaku, vyhodíte průvodčí z jedoucího rychlíku a fandíte Spartě, nezoufejte. Přestaňte poslouchat diskotéku a decibely a rázem se uzdravíte.

Boží mlejny

Nijak se nevyžívám ve fňukání, ale není tady nikdo, kdo by mě podrbal mezi nohama a řekl, že to bude zase dobrý. Že se mi ten zánět oka zlepší. Že voda v našem snobáckým bazénu bude mít pod 30 stupňů. Že ty státnice udělám a pak si budu moct měsíc poctivě lihovat pracně naučený kraviny pryč z kebule. Že mě přestane bolet hlava a v krku. Že si nebudu muset dělat svařák a srkat ho na půdě, kde to žhne jako v kurevský Keni. Vole jestli tohle je nějaká zvrácená metafora božích mlejnů, tak teď melou, jako kdyby běžely na naftovej agregát.

Zkurveně zkurvený kurvy

Jo, bejvávalo kurevsky blaze v letech sedmdesátých. Černobílá omeleta Control v podání režiséra Antona Corbijna (wikipedia: režisér klüpů Depeche Mode a U2) vypráví smutný konec jedné hudební legendy, která si v třiadvaceti letech přesekla obratlem míchu na prádelní šňůře, kde si stará věšívala kalhotky a pro mladého trenky. Ian Curtis zformoval něco, čemu se oficiálně říká post-punk a rozjel první vlnu britských kytarovek. Joy Divison. Spolek německých vojáků za druhé světové. Buď zdráv Ádo, aneb s pravicí na věčné časy.


Mno, Control je film klamavý, ale smutný a syrový jako…jako sám rodný Manchester Joy Division. Citujme ale scénu jedné z postav filmu, která vypadá jako Keith Richards z Rolling Stones před tím, než si prošňupal palici popelem svýho táty, (aneb kremační rokenrol, baby):

Barva programu je zkurveně hnědá. Všude v tom posraným městě. Zkurvený bary jsou zkurveně nudný. Zkurvený kluby jsou zkurveně plný zkurvenejch holek a zkurvenejch kluků se zkurvenou vraždou v očích. Zkurvenej chlápek je zkurveně pobodanej, když čeká na zkurvenýho taxíka. Zkurveně zůstává ve zkurveným domě. Zkurvený sousedi si zkurveně stěžujou. Snažíte se zkurveně utišit rámus. Všechno vás to kurevsky ubíjí.

A pointa? Tohle je zkurveně posraný město. Díky a dobrou noc.