pondělí 31. března 2008
Už ani ty králíci nejsou to, co bývali
Svým způsobem ty kluky vopálený chápu, já si Playboy taky nekupuju, páč tuzemský holky beztak nic světovýho neukážou. Nebo že by v Čechách vycházela filipínská verze? Aby se v tom králík vyznal...
neděle 30. března 2008
Po práci legraci
Zhruba v půlce jednoho srbskýho majstrštyku to přišlo. Sedělo to asi ve třetí řadě ze shora a hlasitě se gebilo. Jeden z hrdinů ve filmu zamrkal očima. Pak znovu a znovu. Dva lidi v sále to natolik pobavilo, že se začali hlasitě a debilně řehnit. Tyhle mameluky, co hledají krásu, duchovno, humor, všemíru nebokurvajánevimco i v těch nejobyčejnějších věcech, potkáte jen na filmových festivalech. Tlemení je pro ně zvrhlej druh exhibicionismu, něco jako veřejná masturbace bez smetany.
Příští týden mě čekají ještě tři filmy a děsí mě představa, že se mi zase někdo začne huhnit za hlavou jen kvůli tomu, že se nějakej celuloidovej strejka nedokáže rozhodnout, jestli se vychčije do pisoáru nebo záchodový mísy.
sobota 29. března 2008
Dvanáctky maj' říz
Visím tam nad nima v zimní bundě, opráskaných koženkách a krásně zastřiženým kastrolem na hlavě a to by v tom byl Rosenberg, aby si mě nevšimly. Hele, ten má velký voči, ježiš podívej se na něj = záchvat smíchu, pak ještě pár neidentifikovatelných skřeků a další salvy smíchu. No počkej a co ten z béčka? Simtě, Ilča mi psala esemesku, že s nim jako chodim, jenže já jí psala, že nechodim, to ti je blbka, já nevím,jak s ní můžeš sedět.
Naštěstí se dámy pak pustily do sebe a můj šarmantní vzhled, který pochválilo nejedno zrcadlo v cízí koupelně, zůstal nedotčen. Jako Novák z béčka...
úterý 25. března 2008
O životem unavených
"Mě ty kluci tak unavujou, já ti jsem úplně vyčerpaná."
To ti nedá, metro se velectěně dovalí do stanice, otočíš se a děkuj matce prozřetelnosti, že se za tu upocenou Madlu držíš, páč to by trefilo i vola. Si tam tak stojí ve dvojici, táhne jim na třináct, tlustý jako Vlastimil z ODS, kontrolujou očima, kdo si jejich životní vyčerpanosti všiml, a jedinej vůl jsi ty... Čekal bys dvě třicítky, kterým Robert Rosenberg otevřel nejen oči a teď jsou v pornografické menopauze, ale tohle...Tahle země holt není pro starý.
neděle 23. března 2008
Ze života otců
Otče?
Ano, dcero?
Můžu se tě na něco zeptat?
Jo, na cokoliv.
Proč máš v ložnici nahou ženu?
Počkej tady, jasný?
Nemá na vagíně žádný ochlupení. Myslíš, že je v pořádku?
Zjistím to…
Californication - Pilot
sobota 22. března 2008
Hrdinové
Žij pro nic, nebo pro něco zemři.
Fuck the world!
Rambo stráví půlku filmu za protiletadlovým kanónem ráže 23 mm, kterým sejme celej armádní pluk a de facto vyřeší občanskou válku v Barmě, aby se pak mohl vrátit na svůj ranč v Arizoně, nebo kde to vlastně jeho ctěný otec chová koně.
Návrat legendy? No, Rocky Balboa byla větší prdel, tam aspoň dostal Stalonne na konci do huby, ale Willis jako John McClane ve Smrtonostné pasti 4 je stále nedostižnej. A zůstane to tak do tý doby, než zase někdo sejme policejním autem vrtulník nebo uhne s desetitunovým náklaďákem raketové střele! Chlapi sobě!
čtvrtek 20. března 2008
Ženy a jejich penisové
sobota 15. března 2008
Žižkovský frajeři
Za pět minut se rozrazí dveře, šedé vlasy, zjizvená tvář, kožená bunda, otevře kufr starého mercedesu, vyndá žlutou ceduli Taxi a suše se zeptá: Za 150 do Strašnic? Tak si nasedněte. Za celou cestu nepromluví, zato vám huba mele až hanba a ještě když k tomu přidáte snahu zavděčit se a na odchodu prohodíte spíše formální - Nemáte vizitku, kdybysme chtěli příště jet...? ... kožená bunda zavrže, jizvy na tváři se ještě víc zvýrazní a nemusíte chodit na vejšku, abyste poznali, že každým dalším slovem navíc si koledujete vo pěknej průser...
... a vzpomenete si hned na Fešáka Huberta a jeho žižkoegoismus: Žádnej vršovickej Pepík nebude machrovat na žižkovskýho frajera.
Příště už rozhodně ne...
pátek 14. března 2008
středa 12. března 2008
Vítej na svobodě, kamaráde
Zajímalo by mě, o jaké hračky šlo, když je zkoumal i sám Rosenberg, ale to hlavní je konec celého příběhu - hepáč (= happy end, ne herpes) jako z 1. castingu. Tak vítej doma, kamaráde...
pondělí 10. března 2008
Praha: město mrtvých?!
A tohle se nedávno stalo s Prahou. Na jedné straně vysněná idylka, na druhé neonová žumpa kvasící v shnilém odéru vlastní sebezahleděnosti. Ten první případ má na starost mile hloupoučká komedie Hon za svobodou (Chasing Liberty, 2004). Ten druhý nový román Jaroslava Rudiše Potichu.
V tom prvním se milá a hloupoučká Mandy Moore vydává jako dcera amerického prezidenta do Prahy. A tady ze sebe sype hlášky typu Teprve jsem si k Praze přičichla, teď ji chci ochutnat. A prohání se v cukrkandlových kulisách staré Prahy. Naleštěné, vyretušované, omlazené. Korunu tomu nasadí, když se nahá vykoupe ve Vltavě, kterou nazve Dunajem.
Druhý, Rudišův případ je poněkud střízlivější:
"Kvůli turistům se Praha rozpadá ještě víc. Stále rychleji se vyprazdňuje. Co nezničil komunismus a kapitalismus, to dorazí masová turistika. Bez krve a bez mučení si nikdo ničeho nevšimne. Jednou to bude prázdné město z plakátů a turisté se vrhnou někam jinam."
No, bez násilí přiznávám, že bych bral radši Hon za svobodou (bez jakéhokoliv sexuálního podtextu) s Mandy Moore, koupal se s ní v poslední kolekci Adamova roucha v křišťálově čisté Vltavě a Rudišovo Potichu si četl jako antiutopii. Ale to je bohužel jen moje utopie.
středa 5. března 2008
Moudra dne
úterý 4. března 2008
Líbání je lék
Výborně, takže nejenom zakleté princezny a spící růženky vysvobodí echtovej francouzák. Odteď mají vyhráno všichni, kteří trpí poruchou imunity, vysokým krevním tlakem, alergici a astmatici.
Takže až dostanu zápal plic nebo budu mít těžký deprese a potáhne mi z huby, prosím, nedopujte mě prášky a antibiotiky. Jen mě pohlaďte po vlasech a dejte vášnivý polibek. Dost mi tím pomůžete...
pondělí 3. března 2008
Život je pes
V neděli jsem léčil kocovinu, byl podvečer a první kanál veřejnoprávní televize zrovna vysílal Psí život. O psech. A jejich pánech. Celý pořad by klidně snesl podtitul "Vaše pravidelná dávka emocí", protože tak dojemnou storku jen tak neuvidíte. Vousatý pán vypráví o svém psovi: Že je mu přítelem. Je mu rodinou. Je mu dítětem. Lekl jsem se, že za chvilku empatické moderátorce vpálí do obličeje, že je mu hafan i oddanou milenkou. Místo toho ale vousatý muž šel na rok a půl za katr a pes musel do náhradní rodiny. Jo jo, život není pes, ale občas pěkná svině.