Chlapům stojí, vlaky jedou...

Cestovat vlakem Českých drah je to samé jako dopřávat si sexu s nezletilými - vždycky to skončí průserem. Jenže já jsem tvor omylný a do stejné řeky (vlaku) vstupuju i několikrát za sebou. Naposledy jsem se nechal nalákat na novu reklamní kampaň ČD, kde slogan hlásil, že se dráhy modernizují. Tak si tak čekám na rozkopaném nástupišti, vlak dvacet minut zpoždění, zima, vajgly, smrad, vyklapané báby, zdvořilí dědci, zhulení fakani a mezi touhle džunglí postávalo jediné světlo ve tmě - já.

Ačkoliv by pointou toho všeho mohlo být, že vlak nakonec po 30 minutách do stanice dojel, milé překvapení mě čekalo až v železniční stanici Benešov. Tehdy jsem teprve pochopil onen reklamní slogan - Modernizujeme vlakovou dopravu! Celou dobu mi vrtalo v tý mojí kebuli, kde se ta modernizace projevila - okýnka bez záclonek, na koženkových sedačkách nakreslený kosočtverce a hákové kříže s telefonním číslem (zavolej, jestli máš chuť - chvíli jsem dokonce i váhal), záchody zechcaný jako na bezdomovec v průjezdu. Jenže pak do kupé vstoupila osoba, jejíž svatozář vlila do kupé naději a mír. Unifomované stvoření 175 cm vysoké, na podpatcích, nohy jí rostly až do země, na kudrnatých vlasech nakřivo naražená čapka a v ruce kleště.

Tohle chlapa prostě potěší, ať je jakkoliv frigidní / nadrženej / zvrhlej / normální. "Kontrola jízdenek, prosím," řekla ta drážní nymfa. Na moment jsem pojal podezření, že mi kamarádi dávají předčasný dárek k Vánocům - připadal jsme si jako v pornu a měl chuť jí říct, že lístek nemám, přesto trvám na uhrazení jízdného jiným způsobem. Jenže pak mi to docvaklo a pochopil jsem, že jsem vlastně naletěl na geniální reklamní kampaň Českých drah a jejich svéráznému pojetí modernizace - staré protivné dědky nahradili roztomilými žačkami s baretem. Takže jsem si nechal lístek potupně procvaknout kovovými kleštěmi a se zmačkanou jízdenkou v upocené ruce přemýšlel, co by nastalo, kdybych tu jízdenku fakt neměl...

80. léta hlásí: Vraťte se do hrobů!

Jsem člověk, který dbá na rodinné tradice, takže kromě pravidelného okopávání hrobů svých předků a chválení babiččiny sekané, často navštěvuji lidi, které porodili dítě, jež bych nikdy nechtěl mít - své rodiče. Tento víkend se však nesl ve znamení něčeho jiného. Svou přítomností nás poctila osoba, jejíž vtipy a sarkasmus by posloužily České sodě na několik let dopředu. Přijela babička zvaná Miluška. Žena, o které tady byla již jednou řeč, přesto její půvab a vznešenost vyžadují, abych ji znovu krátce představil.

Její bílé vlasy v barvě kopacího míče (tedy bílé, nikoliv žluté nebo modré) mohou slabším romantikům připomínat dětství. Její modré oči v barvě loga ODS mohou silnějším jedincům připomínat dospělácké odhodlání. Její červený svetr v barvě panenské krve připomíná...no, to radši nebudu psát, co připomíná.Tak tahle dáma, kterou jsem tady vylíčil jako českou trikolóru, přijela do Tábora, aby zde pokojně strávila zbytek svého týdne. A protože moji rodiče trpí českým syndromem - tzv. vychcaností, byla šlechtická role péče o nejstaršího člena rodu na mně.

Bábinka si ráda pořád na něco stěžuje, na komunisty, na ODS, na mě, na sebe, na nebe, na peklo. A neustále něco glosuje. Když se jí ze slušnosti ráno zeptáte, jak se vyspala, vysype ze sebe hlášku, že málo a že večer prej bude muset jít znova.

Proč ovšem tohle celé píšu je fakt, že tahle osoba z rodu homo gerontus mně regulérně a bez jakéhokoliv pocitu studu prachsprostě přechlastala. Ve své mladické nerozvážnosti jsem se totiž nabídl, že uvařím oběd. Machruju, solím, pepřím, kořením, podlévám, zalévám, připékám, pálím a nakonec servíruju. Stojí to za hovno, ale mně to chutná. Bábinka nemluví, jen nasucho polyká a ve tváři má grimasu jako patnáctiletá holka při prvním sexu. "Takže žádnej kulinářskej šlágr, vole," řekla by, kdyby neměla plnou pusu. Jenže pak si ta nešťastnice poručila desítku Budvar, aby z toho jídla aspoň něco měla.

Já si popíjel obyčejnou šťávu a připadal si jako parchant, kterýmu po jídle mají dát za odměnu kindervajíčko s překvapením. Bábinka zatím do sebe za deset minut kopla celou flašku, poděkovala za oběd a šla si spokojeně luštit křížovku. A člověk, kterej si myslel, že vychlastal všechen líh světa, se najednou cítil asi tak, jako když mu holka řekne, že ten (údajnej) bouřlivej orgasmus při včerejším sexu byly jen zaražený prdy. Ano, až tak moc to bolelo... mě, ne tu holku!

O chutích romantiků

Jeden z mých kamarádů, jehož jménem ani přezdívkou tady nebudu veřejně masturbovat, abych mu nezkazil život, mi dneska ve slabé chvilce řekl, že se ocitl v situaci, o které sní všichni muži každý den minimálně dvakrát.

Kamarád, říkejme mu K. už pro jeho velký nezájem o Kafku, mě totiž vezl autem z města, kde kurvy dávají dobrou noc a lolitky zas dobré ráno (Praha) do metropole, ve které dávají všechny lolitky (Tábor). Už při vstupu do vozu jsem si nebyl jistý, jestli jsem náhodou nezabloudil do hospody, protože to v jeho zánovní káře vonělo jako v hospodě U krvavý dásně při zavíračce. "Moc jsem toho nenaspal, mám v puse asi tři žvejkačky a je mi blbě, nasedej," přivítal mě pozdravem, který si teď říkají chlapi místo staromódního Ahoj, Nazdar nebo Pochválenbuďrosenberg.

Abysme si zkrátili jízdu smykem po čerstvě zasněžené D1, začali jsme se bavit o Chromatické fantazii a fuze od J. S. Bacha, ale asi po třech vteřinách jsme se dostali na téma ženy všech věkových kategorií a tělesných proporcí. K. je člověk, jehož testosteron dosahuje stejně vysokých hodnot jako každoroční jackpot Sportky, ale v poslední době nemohl o slušné děvče se solidním věnem vůbec zavadit.

Změny ale přicházejí rychle a znenadání jako kapavka, takže K. je najednou v situaci, kdy se musí rozhodnout mezi dvěma rodičkami - přičemž s jednou zatím nechce chodit, protože spolu pracují. "Ale šéf ji chce vyhodit, takže to za pár týdnů bude aktuální." A se druhou bude zřejmě sdílet chýši kdesi v Praze. Čekal jsem, že se pustíme do filozofické debaty o polygamii, mormonech a cizoložství, ale K. je člověk pragmatický a s naprosto klidným, alkoholem provoněným hlasem pravil: "Budu s ní spát v jednom pokoji, takže je asi jasný, jak to dopadne. Příjdu domu z hospody unavenej a budu potřebovat na dobrou noc rozmasírovat ztuhlý svaly..." Tomu říkám vyřešit Sophiinu volbu jako echt gentleman.

A tady přichází část, kdy se sluší se čtenáři rozloučit a popřát K., ať si dobře vybere, protože jak ukázal, táborští chlapci jsou tvorové skrz na skrz prolezlí romantikou.

Taková normální úchylka

Když vám někdo poklepe soucitně po rameni, koupí panáka a pak řekne, že svým chováním vybočujete ze společenských norem, objednejte si okamžitě druhého, protože jste se právě stali deviantem. Máte úchylku. V horším případě společenskou, v tom lepším sexuální.

Pro mužské ucho nejsladší větu, v níž se skrývala deviace všech společenských i sexuálních rozměrů, vyřkla osoba mě blízká, jejíž vzdělání směřuje k tomu, aby bylo právnické. Sympatie této slečínky k mužům jsou na stejně vysoké úrovni, jako je záliba pedofilů v nakupování lízátek a lentilek. Své touhy však maskuje pod tvrdým make-upem feminismu, což se odráží i na jejím vokáblheftu, kdy nadrženým samcům toužícím po kopulaci a rozšíření rodu říká vošoustníci a toto slovo půvabně označuje jako "eufeminismus".

Tak tato křehká dívenka s jiskrami v očích se mi ve slabé chvilce po pěti panákách svěřila, že jí strašně rajcujou chlapi, kteří jsou zaujatí tím, co dělají. Sebevědomí mi kleslo jako pornohercův penis po celodenním natáčení a na místě jsem začal přehodnocovat svůj život. Čekal jsem, že ze sebe vysype, jak má před spaním jednu ruku pod hlavou, druhou pod peřinou a se zavřenýma očima vlhne nad myšlenkou o osmihodinové operaci neznámého neurochirurga, jehož čelo se minutu po minutě pokrývá slanými ka-pičkami potu, jež mu stékají po lícních kostech ke rtům, kde se vpijí do lékařské roušky, achhhhhh.

Jenže ejhle, došlo znovu k tomu, že opilý muž přecenil opilou ženu. Ve svém totálním zmaru, skepsi a sladce se dostavujícím deliriu jsem se odvážil zeptat, jak to jako s tím zaujetím myslí. Právnička se na mě vážně podívala, oči jako dva rozlité absinty, líbezně si říhla a obtížně ze sebe vysoukala:
"Víš, mně se třeba hrozně líbí," škytla, "když třeba chlap jako zaujatě řídí auto. To mě fakt bere. Jak se jako soustředí na tu jízdu. Jak točí tím volantem a je na něm vidět, že je tou činností jako fakt zaujatej."

Kdybych byl střízlivej, pocítil bych něco jako radost. Takhle mi jen hučelo v hlavě jako ve spalovně a nedůvěřivě jsem se podíval na kamarádku, jestli jí nějak nerozrajcovalo moje zaujaté chlastání fernetu a piva. Znovu se mi do žil vrátila krev a sebedůvěra, jenže vedle sebevědomí se mi zvedl i žaludek. Takže jsem zaujatě odběhl na záchod, kde jsem se zaujatě jal blejt. Konec této příhody si snad každý vyloží po svém, ale všichni muži bez rozdílu orientace, délky, IQ, kg, m, ICQ by si měli uvědomit, že ženy ocení jen to, co je fakt (za) ujetý!

Hledá se nejblbější Čech

Kvůli ošklivé nemoci z čeledi chřipkovitých jsem nucen ležet na své pohodlné sedačce, pít oblíbený zázvorový čaj a po nocích v horečce sledovat programy českých televizí. Činnost, které jsem se po léta zdárně vyhýbal, mě tedy zastihla zcela nepřipraveného, fyzicky vyčerpaného a psychicky pokleslého. Místo studování Sumy proti pohanům od Tomáše Akvinského a popíjení Piemonte Chardonnay tak koukám na reality show TV Prima Hledá se táta, nad kterou by sociologům zaplesal nejeden statistický údaj.

Banda balíků (z nichž asi dva pocházejí z mého rodného města, kvůli čemuž jsem již psal na táborský magistrát několikastránkovou stížnost a žádost o jejich vystěhování z obce) se uchází o tři průměrné matky s malými caparty. Fajn námět, řekl jsem si a čekal, jak chlapi budou ve své nadrženosti potají dolézat do ložnic mamin a šeptat jim do ouška, že je pro ně plnění manželských povinností na prvním místě (a teď nemám na mysli žehlení a přebalování posraných plen).

Jenže místo toho se fousáči hádají, kdo v domě dobývané udělá obložené mísy a kdo usmaží řízky. Kdo si lehne do obýváku a kdo do kuchyně, protože nastávající je nejen rozvedená, ale ještě ke všemu socka, která bydlí v 1kk, a tak jí nezbývá, než ty nešťastlivce naskládat do spacáků jako vojáky ve výslužbě.

Prostě klasicky provařený nápad v podání českých občanů, jejichž křoupkovitost, řízkovství, knedlovepřozelovství a záliba v propocených tričkách stáhnou pod vodu i docela nadějný námět na pěkně zvrhlou reality show.

Být či nebít prase?

Tušil jsem, že návštěva Belfastu bude mít dohru. Od pondělka ležím v posteli - a ne ze snahy zlomit rekord v počtu orgasmů a přečtených knih za jeden týden. Mám mužskou smrtelnou nemoc na sedm písmen a kapavka to není. Ano, rýmička a k tomu kašlíček a bolení v krčíčku a teplůtka. Není nic horšího, než když máte možnost dívat se celý den na porno, ale nemáte na to ani pomyšlení.

Úplně se mi z chřipky zatemnil mozek. Začal jsem mluvit jako pětiletý dítě, takže si chodím do obchůdku kupovat rohlíčky a platím penízkama. Pak přijdu domů, uvařím si čajíček s medíčkem, zpapám prášíčky, pustím si pohádku a vlezu si pod peřinku. Tam si změřím teplůtku a zpapám další prášíček a pak hajinkám. Nad ránem se vzbudím opocenej jako Sláveček Jandáků po jednání ve Sněmovně a celej proces se odehrává znovu.

Připadám si jako ve filmu Na Hromnice o den více, akorát že tam Bill Murray balil celou dobu jednu ženskou, a jediný, co já za týden sbalil byl igelitovej sáček od koše. Snažil jsem se najít uklidnění u kamarádů, ale jeden mi místo útěchy jen řekl, že na každou svini se vaří voda. No, je fakt, že rychlovarná konvice jede skoro nonstop. Jen doufám, že z toho neumřu. To bych se pak musel znovu narodit a to už bych nepřežil. Adios.

České ženy nedoceněny

Včera jsem se vrátil z třídenní návštěvy Belfastu, což je taková poloobydlená kolonie nechtěně spadající pod Britské království. Výlet, na kterém mě doprovodil kamarád právník-Lesník, se zvrhnul v neřízenou konzumaci předraženého piva, levné whisky a v nonstop pohrdání nad obludností Irek. Český muž, tvor po celý život obklopovaný rajcovními křivkami českých slečen a dam a dívek a lolitek, se najednou ocitl v zemi, kde holky vypadají buď jenom jako krev, anebo mlíko. Když totiž ani po desátém pivu nepoznáte, kde Irce končí prsa a začínají špeky, je buď něco v nepořádku s vašimi smysly, nebo s obsahem alkoholu v pivu.

Tímto radostně poklekám před všemi ženami ze země hokeje, piva a vepřa, knedla, zela (s výjimkou nahé Jiřinky Bohdalové, kterou pasuji na čestnou občanku Velké Británie) a nezbývá mi než parafrázovat šlágr Káji Gotta - Stokrát chválím vás!

Kuřara rozmačkaly lentilky pod kobercem

Na vysoké škole se dají dělat jen dvě užitečné věci - kouřit potají na záchodě, nebo si ho nechat kouřit potají na záchodě. Když ale ani jedna z užitečných věcí neklapne, nezbývá než si poslechnout některou z přednášek. Třeba na téma ekologie a to, jak se hormonální antikoncepce podílí na změnách pohlaví vodních živočichů. Ženský organismus je natolik sofistikovaná fabrika, že hormonální antikoncepci aka nemusímmítkondom nemusí 100 stoprocentně vstřebat a zbytek dotyčná vypissí do záchodu.

Voda plná sraček, moče, sava, toaletního papíru a bakterií se pak dostává do odpadu a rovnou do čističky, která ale všechny mikrobakterie nepročistí a zbytek jde do vody. Tou se pak třeba napájejí kuřata, kterým se zlomek z hormonální antikoncepce dostává do těla a tedy i do masa. A tady přichází ta zábavnější část přednášky - přihlásí se o slovo jedna z odrostlejších studentek, matka dvou dětí, která přihodí historku k dobru, po které všem ve třídě ztuhne úsměv na tváři a pár šťastlivcům dokonce i něco v kalhotech.

Matka-studentka totiž své tříleté princezně podávala v neděli jako slavnostní obídek jídlo z kuřecího masa. A maličké najednou začala klíčit na hrudi prsíčka jako třináctileté lolitce, což by bylo sexy jen v případě, že usilujete o předčasnou dospělost svého dítěte nebo jste pedofil. Nešťastná matka a vyvinuté pískle navštívily lékaře, který maličkou důkladně hmatově prohlédl a zjistil, že se opravdu jedná o pučící prsy, které reagují na dotyk a chlad neviňoučkým vzrušením - smrští se.

Doktor byl člověk na svém místě, napsal recepis, malá přestala dlabat kuřata a byla zase plochá jako LCD televize. Pokud se tedy nějaké slečně rozmačkaly lentilky pod kobercem nebo jí její hruď připomíná spíš snowboard než dva dobře upečené medovníky, doporučuju navštívit nejbližší prodejnu Lidl, Tesco, Plus a nakoupit si do zásoby mražená kuřata. Protože kozy a kuřata teď táhnou za jeden provaz!

Monogamie je zvířecí nemoc

Kamarád, jehož hlavní pracovní náplní v budoucnosti bude zastupovat mě před soudem z obvinění z mravního ohrožování mládeže, nedovolené samohany a obecného ohrožení, tedy kamarád právník, se mi nedávno svěřil. Co se řekne kamarádovi v opilosti a milence v posteli zůstává jen mezi nimi, ale je na čase strčit pravidlům prst do zadku a udělat výjimku.

Kamarád právník - říkejme mu třeba Lesník, protože rád chodí do lesa, kde se věnuje sběru hub a šmírování nimrodů - žije se slečnou. Nebudu hodnotit její IQ, kg ani PSČ. Prostě spolu žijí, jedí, myjí se, hladí se, češou se, holí se atakdále. A taky spolu spí. V posteli. V noci. Sdílet postel s méně než dvěma ženami vyžaduje pro muže velké sebezapření, takže Lesníka částečně obdivuju a částečně mě jeho monogamie děsí.

A na klidu mi nepřidala ani historka, kterak jeho čarokrásná mluví ze spaní. Mluvit ze spaní pro mě znamená vyluzovat během noci věty, které připomínají mix hebrejštiny, čínštiny a vlámštiny. Jenže Lesníkova srnka mluví česky. "Což mi ze začátku přišlo roztomilý," vyprávěl vážně Lesník. "Jenže časem tě to začne srát," dodal ten romantik. Srnka si sedne na postel a vypráví, co během dne zažila a pak začne Lesníkovi nadávat. A ráno se tváří, jako že se nic nestalo.

Údajně to je horší než chrápání, protože dotyčnému ucpete frňák, on přestane na minutu dýchat, zakucká se a máte klid. Jenže když na vás začne mluvit srnka, cítíte jako Lesník morální povinnost s ní komunikovat. A tady mi kamarádova story začíná neblaze připomínat nějaký nerealizovaný scénář Davida Lynche, protože když si chlap se svojí ženskou pokecá jen ve spánku, měl by si té svaté bytosti velmi vážit, nosit ji čerstvě nasušené seno a časem ji postavit i vlastní krmelec s výhledem do pole...

Říkal si hurikán, kluk jako ty...

Na víkendovou návštěvu rodičů budu vzpomínat v dobrém i ve zlém. Za pozitivní považuju fakt, že jsem stále schopen opít se z osmi piv a pěti panáků ferneta a vypadat přitom, jako že jsem vypil patnáct piv a flašku vodky. Horší bylo, když jsem ráno musel ještě opilej budit svoji ctěnou matku, která mi v 9 hodin ráno celá rozespalá začala tvrdit, že je od 4 hodin vzhůru a neustále musí myslet NA TO.

Je rozdíl, když na to myslím já a když na to myslí máti. Zatímco já na to myslím rád a často, máti na to myslí nerada a ještě častěji. Řeč je samozřejmě o narozeninovém dárku, který jsme se sestrou darovali našemu ctěnému otci, nositeli rodu, majiteli 23 unikátních párových chromozomů a vášnivému fandovi televizních seriálů pokleslé produkce. Otec dostal hodinovou jízdu rally autem Ford Fiesta.

Zatímco jsme jeli na autodrom, naplno se potvrdili mé nejhorší obavy a hned preventivně jsme se všichni pohádali, abychom se sebou náhodou nemuseli v příštích hodinách vůbec mluvit. Zatímco já jsem postupně a bolestivě střízlivěl, otec neradostně blednul z blížící se jízdy strachy. Půlky se mu stahovaly rychleji než mě porno z internetu.

Když jsme dorazili na místo a uzřeli ten vrak, který s opravdovým rally autem spojovaly snad jen závodní čísla na zrezivělých dveřích, zbledla celá rodina jako jeden muž. Otec se toho ale chopil s drsností jemu vlastní a neodradil ho ani fakt, že se automechanikovi podařilo zavřít dveře u řidiče až na pátý pokus. Po 40 minutách průměrné, leč technicky vyvážené jízdy zastavil a nutil mě vyzkoušet si ovládání toho šrotu. Pod vlivem alkoholu a mužské blbosti jsem tedy vlezl do auta, pud sebezáchovy a strach nechal na tribunách a vyjel na závodní okruh.

Párkrát jsem vylítl z trati a podařilo se mi udělat hodiny ve 100 km/h, což je asi stejně příjemnej pocit, jako když vám při orgasmu praskne šprcka. Ale co. Tátu jsem porazil o 10 vteřin na kolo, tleskaly mi prázdné ochozy a místo gratulace se mi od otce dostalo výtky, že často brzdím do zatáčky. Ale není nad to strávit nedělní odpoledne se svými nejbližšími...

Mládí v hajzlu

"Dřív jsem si věk přidával, teď si ho musím ubírat," postěžoval si mi nedávno kamarád po sedmém pivu. Oba jsme se zasněně podívali k protějšímu stolu, kde si osmnáctiletá děvčata sdělovala čerstvé sexuální dojmy a popíjela kofolu. Připadali jsme si jako geronti. Na gymplu jsme si s růžovými brejlemi na očích malovali, jak v pětadvaceti budeme lusknutím prstu ohromovat eroticky prosté dívky a lákat je do svých privátů na sexuální polohy Orání pluhem, Rákosovou píšťalu a Štípání bambusu.

Oba jsme na sobě pocítili nesnesitelnou těžkost bytí. Muž se v pětadvaceti letech ocitá na životní křižovatce, na jejímž odpočívadle si musí položit otázku - Chutná mi raději archivní, dobře uleželé víno, za které se musí tvrdě platit, anebo mladé a divoké bobule, po nichž sice ráno bolí hlava, ale jsou dobře dostupné?

S kamarádem jsme se po devátém pivu shodli, že výběr z bobulí pasuje k mladému muži stejně jako Oscar za herecký výkon k Chucku Norrisovi. Leč náš kamarád Kuna rozřešil celou situaci důvtipem a nebál se jít intelektuálně tak nízko, že začal mluvit o bulváru. Pil pivo a říkal, že náš čas ještě přijde.
Pil pivo a říkal, ať se podíváme na takovýho Jirku Menzla.
Pil pivo a říkal, že to je starej ztrouchnivělej dědek.
Pil pivo a říkal, že v 70 letech hrdě obhospodařuje sympatickou třicítku.
Pil pivo a říkal, že s ní snad i čeká dítě.

Náladu nám to teda moc nezvedlo. Jedinej, kdo se zvedl, byly slečny od vedlejšího stolu a s pohrdavými pohledy opouštěly restaurační zařízení. Píchlo mě u srdce a v podbříšku. Trnovou korunu tomu všemu nasadil opět Kuna, který konečně dopil svoje pivo a procedil: "Otázkou ale zůstává, jestli v sedmdesáti letech budu mít na oplodnění nějaký třicítky v pohodě kyčle."