Pornokocovina

Zítra odjíždím na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště, polozapomenuté vísky pod Uralem, kde ženy stále patří k plotně a muži chodí každé ráno na lov. Doufám, že překonám předloňský rekord a uvidím víc než dva filmy za týden. Pokud ne, osobně na sebe dohlédnu, abych trpěl tou nejodpornější možnou kocovinou. A taky si zakážu porno. Šukání je beztak pro děti... Rozumný lidi dělají radši "muziku", žejo.

Bob Dylan s panákem zelený

Víkend na kole po šumavských kopcích byl asi tak stejně zábavný jako blogerské příspěvky Agáty Hanychové na Streamu. Za tři dny jsem prokrosil spoustu kopců, navštívil ještě víc hospod a vypil ještě víc piv. Žádný (d)efekt, jen spadlý řetěz a vrzající šlapka (u kola, bohužel). Jediný "kontakt" jsem navázal při sprinterských závodech s jednou sličnou, jejíž rudě rozpálená stehna se mi odrážela v cyklistických brýlích jako červená mrkvička a oslík (já) poslušně šlapal a šlapal a šlapal. Vyměnili jsme si úsměvy, ale spíše ze soucitu... čekal nás pěti kilometrový výšlap.

V kempu to nebylo o moc slavnější, přestože se mi přímo před týpý rozkysly blonďaté děvy ze země tulipánů a zeleného listu. Vizuální oťukávání bohužel nepřerostlo v schengenský grupáč bez hranic, ale i tak bylo v kempu živo. Naživo to tam totiž v sobotu rozbalil lipenský band, který si velmi ujížděl na míchání nemíchatelného: Knockin' on Heaven's Door od Boba Dylana mixnutý s Koleda koleda Štěpáne. Asi jako když si namícháte portské se zelenou. Ladůdka.

Ale přeci jen jsem si z hor odvezl nějaké ponaučení. Ve volném čase jsem na vlastní nebezpečí studoval MF Dnes, kde jsem se v "Seriálu týdne" dozvěděl, že nosit helmu není projevem slabosti, ale prozřetelnosti. Takže jsem se aspoň zřetelně projevoval...

Říkal si hurikán, kluk jako ty

Jedu se potrestat. Tři dny v pedálech levného horského kola v krásách šumavských lesů. Teoretickou přípravu mám zvládnutou zodpovědně. Nohy mám dvě, takže to snad nějak ušlapu. A až mi začne foukat protivítr do zad, budu mít vyhráno.

Pindíci a padlé stromy

Zatímco si chlapečci na základní škole ukazují o velké přestávce na záchodcích pindíky a hádají se, že zrovna Vašík ho má, jako by tatínkovi z klína vypadl, my si ukazujeme průkazky. Průkaz novináře. Vstup na ministerstvo. Zbrojní průkaz. Karta na obědy do menzy (každej se chce pochlubit). Kamarád komisař ale bral jackpot, když vytáhl průkaz policie a hlavně odznak. Těžkej odznak. Odznak Policie ČR. Dal jsem si ho chvíli na hruď. Příjemně chladil. Na 10 vteřin jsem byl zákon.

Po dalším pivu přišla řeč na porno a Rosenberga, jenže na kriminálku člověk nenastupuje (v pracovním poměru) každej měsíc, takže jsme se raději bavili o něčem smysluplnějším než o prostomyslné ejakulaci na dutinu břišní. Komisař se pochlubil, že jako první případ dostal vyšetřit ukradené víko od kanálu. Hned jsem si vzpomněl, jak se u něčeho podobného zapotil Hercule Poirot, ale kamarád mě ujistil, že to museli odložit. Jen mi radil, abych škody do 10 000 radši nehlásil, je s tím jen děsný papírovaní. Vždyť jedno ukradený víko si vyžádalo tři formuláře. A policie musí dodržovat motto Pomáhat a chránit (Lesy ČR).

Předtucha

ICQ nabízí spoustu poučného čtení:

XXX (14:28): Čau kámo, mám novou babenku.

Velkopopovický kozel (14:29): A ví o tom?

XXX (14:29): Tuší.

Velmi křehké vztahy

Family-buildingů (= rodinných akcí) se bojím jako Rosenberg vězení. Včera jsem se ale neubránil a vyrazil s panem otcem na jízdu jihočeskou stokou, které nikdo neřekne jinak než Lužnice. Vyjížďka byla krásná. Všude lodičky, vodníci, babičky, lolitky v plavečkách, rybáři, roubené chatky. Až jsem se místy dojímal, jak je český chatař nesmrtelný druh. Jeho táta chatařil, jeho syn chataří, jeho synové budou chatařit. Hned jsem si vzpomněl na vlezlou atmosféru jako z U mě dobrý od Hřebejka a radši si otevřel lahváče.

Tolik romantika. Na lodi byl totiž vyhlášen stav ohrožení. Otec jako lodivod rozdával svému synovi příkazy vojenskou dikcí, a už po nástupu do kajaku mě přestal oslovovat vlastním jménem. Komunikace se omezila na jeho povely: Zaber, háčku. Stop, háčku. O týmové spolupráci vypovídá pochvala, které se mi dostalo po překonání pseudojezu: Takhle jsem si to představoval projet, háčku, to je vono!

Čím víc se zvyšovala konzumace piva, tím víc jsem kladl odpor. U posledního jezu jsme se konečně pohádali. Pak jsme společně vypili hooodně piv a večer táta málem umřel, jak ho z chmelení bolela hlava. Odměna je hořká. Bohudík...

Za sedmero pivy...

Telefon.

Ona: Mi řekl, že jsem unifikovanej model současný krásy.

Já: Hmm...

Hmm... = mužské vyjádření uznání po sedmi pivech, aneb bejvalý současnejch mívají nepříjemně modelový smysl pro humor.

Právě jste vyčerpali kredit.Konec hovoru...

Bathory 007

Jakubiskovo Bathory je vtipnej film, i když s komedií nemá společného kromě směšného rozpočtu lautr nic. Směšného proto, že historický "velkofilm", jak byl spektákl s nádhernou hraběnkou vtipně prezentován v médiích, nejde natočit za ušmudlaných 300 milionů kaček. Za to si Hollywood točí béčka do videopůjčoven a romantický usmrkárny s Renée Zellweger v tlusté roli.

Karikatury bitevních scén pak působí jako reportáž televize Nova z rekonstrukce bitvy u Slavkova. Ale Bathory stojí za to vidět už ze dvou důvodů - rozkošná Anna Friel se koupe v krvavé / bylinkové lázni, nad hladinou jí plovou kyprá ňadra a celé to sjíždí Brabcova kýčovitá kamera. Mlask. Druhým důvodem je duo crazy-mnichů Polívka - Mádl, jejichž kolečkovým dřevákům, přenosnému foťáku a příručnímu padáku by záviděl i agent 007. A něco pro slečny - Jiřík Mádlů má ve filmu ouško k nakousnutí!

Vyhul

V Anglii se teď propírá zajímavý návrh. Britská lékařská asociace žádá přísnější oko cenzury v případech, kdy se vaše oblíbená filmová hvězda oddává desetiminutové dehtové slasti se svou milovanou cigaretou. Kouření ve filmech má být postihováno stejně tvrdě jako skupinový sex bez kondomu nebo řezání končetin motorovou pilou od Mountfieldu. "Rodiče mají právo vědět, jestli jsou oblíbené filmové hvězdy jejich dětí placené za to, že propagují cigarety," znějí argumenty konzervativních kastrátů, kteří hodlají vymýtit nikotin z pláten.

Děsím se doby, až si s podobnou kravinou začnou lámat hlavu zdejší poslanci. Přeci jen v tuzemských pohádkách se čarodějnice a ježibabky sjíždějí daleko horším matrošem, než je tabák firmy Philip Morris. Až se v českých "stars" zhlédnou místní děvčátka, čekají nás opravdu krásné časy - holčičky začnou napodobovat nesmrtelnou tetu Jiřku Bohdalovou, svléknou se na balkonech svých rodičů a k tomu si odpálí makovici s domácími bylinkami. To bude teprve jízda, Angláni!

Férový hráč

Koupil jsem si PlayStation 3. Nikdo mě nechápe a nerozumí. Otec s máti berou moji investici do černé skříňky jako selhání rodičovské výchovy, kamarádi jsou víc v šoku, než kdybych jim řekl, že po partnerce vyžaduju bičování a roubík v puse, jinak mě to v posteli nebaví.

Jedinej člověk, kterej mi rozuměl, byl prodavač v Datartu. Spiklenecky se na mě usmál. Asi je nás takových nepochopených víc. Na druhou stranu ale těm nesmyslným pohledům a buranským poznámkám, že mi je deset let,...trochu jim rozumím. Mačkat čtyři hodiny denně v různých kombinacích osm tlačítek není kdovíjak osvětová činnost. Ale vysvětlete mi to...

Na východ od ráje

Jako první festival léta to odnesl slovenský Hodokvas. Původně jsem naverboval asi 163 lidí, jak se ale blížil čas odjezdu, zbyla nakonec jen (skoro švédská) trojka odvážlivců. Argumenty zběhů byly triviální jako filmy Honzy Hřebejka – na Slovensko nejedu, prej tam kradou kola od aut.

Pětihodinová cesta po D1, kolony, bouračky, magoři, Makro a kufr plný Morgana, fernetu a jiných pro tělo důležitých tekutin. Hnali jsme to na desátou večerní, kdy měli hrát Sex Pistols a taky že jo. V devět jsme to zapíchli na provizorním parkovišti, kdy kolem silnice první třídy pobíhaly opilé chalanky a vábily nás do auta na brko (moje ne).

U vstupu proběhl lehčí konflikt, guest list byl tabula rasa a naše jména nikde. Pusťte nás tam. Jedeme pět hodin. Jsme mediální partneři akce. Až z Prahy a Tábora jsme přijeli. Nakonec to vyšlo, tři pásky zelené barvy vydal vstřícný šohaj proti mému jménu a šlo se kalit. Jenže ejhle. Tady dneska žádný Sex Pistols nehrají, tyvole, to je úplně jinej festival, tady jede jen hip hop, Hodokvas je o pár kilometrů dál.

Bereme káru, sto deset, slalom mezi šohaji a chalankami a na sexy kolty dorážíme akorát. Pošlu do sebe do zásoby pár fernetů, beru Martina kolem krku a po půl hodině jdeme radši stavět stan. Kurva, punk je mrtvej a zabil ho comeback Sex Pistols. Děsněj provar. Aspoň že to další den zachránili Cypress Hill. O slovenských obyčejích, Mongolech a blondýnovi s červenou botou a dredy až jindy. Jo, a kola od aut nám braťa neukradli.

Celuloidová blondýna

Smrt intelektuálům vyhlásil Timur Bekmambetov svým novým filmem. Wanted je cosi jako filmová blondýna 90-60-90 s omezenou slovní zásobou, nádherným zadkem a čtyřkami na hrudníku. Špulí na vás rty s červeným lízátkem v puse, ukazuje do vykřičníku zastřiženou čárku a zbytečně nekecá.

Wanted je zkrátka jízda. Hlavní hrdina cedí hlášky jako Tyler Durden v Klubu rváčů: Nic mě nezajímá, vlastně mě zajímá jen to, že mě nic nezajímá. Angelina Jolie jezdí žigulíkem po českých silnicích a pak s tím starým šrotem na čtyřech kolech sejme i pendolino. Jestli vám zrovna skončilo členství ve východoasijském filmovém klubu, nechte se vizuálně „vykouřit“ od akční blondýny roku!

Čůráním za lepší zítřky

Poslední dobou si připadám jako špatně marinovanej stejk na tátově grilu. Vedro v Praze je ubíjející, pít vychlazenou desítku vydržím jen pár hodin, takže hledám alternativní (=nealkoholické) způsoby klimatizace přehřátého mozku.

Tak se mi stalo, že jsem zabloudil do Veletržního paláce na výstavu současného umění. Hned v úvodu expozice stojí vedle sebe seřazené chcací mušle s nápisem Toto je umění, Toto není umění. Těžko říct, jestli zrovna údržbáři přestavovali pánské hajzlíky nebo se Knížák senilně zamiloval do Duchampa, ale když jsme šel v druhém patře na malou, měl jsem divný pocit v podbříšku, jestli nechčiju na současné umění až z přílišné výšky.

Pravda, umění má být interaktivní, ale takhle fekální výstavu jsem dlouho nezažil. Vřele doporučuju! (ale jen přízemí, zbytek je - kromě ženského klínu s jistým krvavým výjevem v druhém patře - nuda)