Hlídám už týden rodičům jejich venkovský statek kdesi v mlze za Táborem. Kromě all access do všech pokojů baráku si pochutnávám na archivní vinotéce, se sklenkou portského plovu v tak akorát chlorovaném bazénu a zbytek dne zalévám květiny, krmím leguána a bezstarostně se opíjím. Včera mi s tímto nezáviděníhodným úkolem přijela pomoct kamarádka z Prahy. Vypili jsme přes tři litry předraženého vína a až do tří do rána se bavili o zodpovědnosti rodit děti (já tedy jen kladl otázky a zaujatě přikyvoval).
Bohužel jsem se dost ztřískal, takže si nic nepamatuju, ale ráno jsem měl kromě divné kocoviny i dobrý pocit z kvalitní diskuze. Padla spousta bonmotů, za něž by se nemusel stydět ani Miloš Zeman po placatici Becherovky, ale nejkouzelnější mi přišla věta asi v jednu ráno, kterou kamarádka pronesla s naprosto kamenným výrazem ve tváři: Po roce chození je dítě přirozený krok k prohloubení vztahu. Ještě teď mě bolí hlava...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
lol, to bych měla asi už 4 děti teda, pokud každej rok jedno, pro prohloubení :D
Okomentovat