Šukézní lihobraní s Esterkou

To, že alkohol v malých dávkách pomáhá a ve velkých léčí, je pravda stará jako moje babička (bůh žehnej jejímu věku). Protože jsem se v poslední době necítil dobře a ani porno mi už neposkytovalo potřebné duchovní rozptýlení, jal jsem se tento víkend ožírat. Samotný proces lihové léčby není kdovíjak zajímavý, i když zabral podstatnou část pátku a soboty.

Daleko zajímavější byla moje zoufalá snaha vystřízlivět ve tři hodiny ráno před obrazovkou České televize. Doufal jsem, že budou reprizovat Bludiště, což je mimochodem po dětském AZ kvizu jedinej pořad, kde jsou mi deváťáci rovným soupeřem. Nestalo se a nastoupil kalibr ratatatatatata rychlejší než kalašnikov v rukou mírumilovného Gruzínce.

Pošťák Ondřej. Esterka. Dojetí. Slzy. Moudřejší z vás už správně uhodli pointu – vystřízlivěl jsem. Pošta pro tebe je totiž ten nejlepší antiethanol, co si jen dovedete představit. Chytl jsem zrovna scénku, kde se invalidní důchodce snažil sejít se svým bráchou, který si myslel, že jeho sourozenec je už několik let po smrti (programový ředitel ČT bude asi slušnej řízek).

Když jsem usínal v koženém křesle, uvědomil jsem si, že Esterka je velmi vnímavá žena. Její chápavá tvář, psí oči a kaštanově hnědé vlasy ulíznuté na rajcovní patku mě zajímaly daleko víc než historky toho děduly. A to prosím pěkně nejsem žádnej cynik.

Příště udělám své babičce – věrné fanynce Pošty pro tebe – radost. Budu se dívat společně s ní. Jí budou dojímat zmařené lidské osudy a nenaplněné sny a mě naopak Esterčiny upnuté džíny a kypré prsy, důmyslně schované pod růžovoučkým svetříkem. Jen pořád nechápu, pro koho tam je ten magor pošťák Ondřej…vy ano, dámy?