pátek 26. září 2008

Létající číšník přišel o panictví

Žiju. Tedy aspoň myslím. Seskok padákem byl něco jako první sex, akorát trval o pár minut déle. Nejdřív jsem pociťoval příjemný pocit v podbříšku, o který jsem ale přišel hned po nástupu do letadla. Na letiště mě doprovázeli dárci mého života (= rodiče) a ctěná sestra, kterou jsem na místě ukecal, aby se přidala ke mně. A přidala. A skočila. A ráda!

V aeroplánu došlo na klasické parašutické vtipy: "Kolik seskoků už máte za sebou?" ptala se sestra iniciativně instruktora. "Tohle je můj první. Přišel jsem sem rovnou z pracáku a docela jsem se jim líbil, tak mě vzali." Hahaha.

Skákali jsme ze 4 kilometrů. Pěšky byste to šli asi tři hodiny, volným pádem to urazíte za minutu. Huba mi v tom větru plandala jako vysloužilé pornoherečce a při dopadu mě bolely kyčle jako blondýnu po celonoční swingers párty.

Ale jak vyprávěl sympatický číšník v podání Pepíčka Abrahámů ve filmu Vrchní, prchni: s klidem v srdéčku mohu říct - BYL JSEM V ŽITĚ.

1 komentář:

Nora řekl(a)...

Ty bláho, no to bych se asi zbláznila,o) No ale muži se k takovým věcem staví jinak, navíc ty jsi používal přirovnání taková, že to mohu substituovat, že.