Dospěl jsem. Dneska u holiče. Konečně! Od puberty trpím exotickou nemocí (údajně nedostatek testosteronu, ale já o tom vím svoje;), kvůli které se holím jen jednou za dvacet dní (tam nahoře) a moje hruď připomíná prdýlku blonďaté lolitky. Zvykl jsem si na to, stejně jako na primitivní narážky od svých orangutaních kamarádů, jejichž pupík připomíná miniaturu amazonského pralesa v měřítku 1: 12500000.Jenže dneska - jdu si k holiči a na konci stříhání mi kadeřnice řekne jednu z nejkrásnějších vět, co může žena čtyřiadvacetiletému chlapci bez chlupů říct - Ještě vám vezmu strojkem ty chloupky na krku. Spousta lidí v mém věku by se urazila a tu nehezkou ženu s dobrým srdcem poslala do prdele, ale já jí dal dvacet korun dýško. A že zase brzy přijdu.
Strojek na odstraňování chloupků na krku je totiž pro mě symbolem dospělosti. Pamatuju časy, kdy jsem s otcem chodíval k závodnímu holičovi, a zatímco tátovi celou dobu lítaly z krku chuchvalce chlupů a elektrický strojek se tou námahou pomalu uvařil, u mě si kadeřník vystačil jen s tupými nůžkami a zlámaným hřebenem. Doba to byla opravdu krutá.
Jenže dneska je všechno jinak, přepište historii a dejte nabít všechny strojky světa! Asi nikdy nebudu vypadat jako Chewbacca z Hvězdných válek, ale svému strništi nabídnu důstojné útočiště. A k tomu mi dopomáhej všemohoucí (testosteron). Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat