Nemám rád slovo press.
Nemám rád slovo photo.
Snad proto jsem šel na letošní ročník World Press Photo do pražského Karolina, abych se podíval, jak to vlastně v tom světě očima fotoreporérů vypadá. Na jednu stranu je uklidňující, že planetou už moc nehýbe porno a jiné vznešenosti. Teď stačí nafotit oběti sexuálního zneužívání a místo, kde k situaci zvané "nechceš-si-chlapečku-ten-bonbónek-vycucat-radši-na-záchodě" vlastně došlo.
Dneska už stačí vzít si zrcadlovku a jet do Afghánistánu, Iráku a jiných turisticky oblíbených destinací, do nichž se vyplatí koupit si raději jednosměrnou letenku. Pak stačí nafotit kaluže krve, urvané nohy, uřvané obličeje a jiná zátiší a ve skrytu pokurvené dušičky se modlit, aby mi při tom neustřelil nějakej macho generál pracně študovanou hlavu. Sice vám ve všech mediálních bichlích vtloukají do mozkovny, že focená skutečnost je vždycky zkreslující a že ve skutečnosti ten náš svět není až zase v takový prdeli a všechno je tedy jen subjektivní, ale to se dá říct o všem. I o tomhle pseudočlánku, kterej místo vtipné pointy vyšumí naprosto trapně do ztracena pomocí nejlacinějších symbolů, a to tří tlustě zvýrazněných teček ...
Žádné komentáře:
Okomentovat