Jo, bejvávalo kurevsky blaze v letech sedmdesátých. Černobílá omeleta
Control v podání režiséra
Antona Corbijna (wikipedia: režisér klüpů Depeche Mode a U2) vypráví smutný konec jedné hudební legendy, která si v třiadvaceti letech přesekla obratlem míchu na prádelní šňůře, kde si stará věšívala kalhotky a pro mladého trenky.
Ian Curtis zformoval něco, čemu se oficiálně říká post-punk a rozjel první vlnu britských kytarovek.
Joy Divison. Spolek německých vojáků za druhé světové. Buď zdráv Ádo, aneb s pravicí na věčné časy.
Mno,
Control je film klamavý, ale smutný a syrový jako…jako sám rodný Manchester
Joy Division. Citujme ale scénu jedné z postav filmu, která vypadá jako Keith Richards z Rolling Stones před tím, než si prošňupal palici popelem svýho táty, (aneb kremační rokenrol, baby):
Barva programu je zkurveně hnědá. Všude v tom posraným městě. Zkurvený bary jsou zkurveně nudný. Zkurvený kluby jsou zkurveně plný zkurvenejch holek a zkurvenejch kluků se zkurvenou vraždou v očích. Zkurvenej chlápek je zkurveně pobodanej, když čeká na zkurvenýho taxíka. Zkurveně zůstává ve zkurveným domě. Zkurvený sousedi si zkurveně stěžujou. Snažíte se zkurveně utišit rámus. Všechno vás to kurevsky ubíjí.
A pointa? Tohle je zkurveně posraný město. Díky a dobrou noc.
1 komentář:
Tenhle filmecek se mi vcera dostal do rukou a uz se tesim az budu mit chvilku na shlednuti po takovyhle recenzi to bude asi hodne brzy:)
Okomentovat