Netušil jsem, že sledování televizoru značky Sony může lidskému samci přinést až takový uspokojivý zážitek (a to v něm nemusí běžet ani porno). Kamarád -censored- je vášnivý všehosportovec. Hraje fotbal, a když má náladu tak i kopanou. Občas si přes týden pinkne volejbal, ale o víkendu dá přednost odbíjené. Když prohraje, tak jde s černým šátkem kolem krku na tmavou destíku. Když vyhraje, jde s bílou tváří na světlou dvanáctku.
Tento kamarád - censored- mi dneska po fotbalovém mači se Švýcary volal (on by řekl, že telefonoval), že si skoro vyřval hlasivky. Jak nadával. Jak klel. A jak se pak radoval. A pak zase nadával. "Já taky, tyvole," zasýpal jsem a na krku mi naběhly všechny žíly světa i ta má. Na konci jsme se ujistili, že bysme základní jedenáctku postavili úplně jinak než ten šedivej ztrouchnivělej strejka (samozřejmě že líp), a s klamavým pocitem štěstí na srdíčku jsme každý potichu dopili zbytek lahváče. Po dlouhé době jsme i přes ten Bellův pekelný stroj vycítili tu zatoulanou chlapskou sounáležitost. Fňuk.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat