neděle 29. června 2008

Rodinná pouta

Víkendová návštěva u prarodičů byla opět inspirativní. Děd, rozený bolševik ošlehaný havířskou dřinou opět rozváděl hitlerovské teorie o vyvoleném ráji našich opálenějších čerpatelů sociálních dávek. Babi, rozená kuchařka opět uvařila tu nejlepší sekanou a nejjahodovější bublaninu. Mňam!

Odpoledne přišla řeč na náš rodinný bazén plný té nejlepší chlorované vody. Jen aby tam nespadla Anetka, řekla teta. Anet, tří roční živel, totiž moc ráda balancuje nad metr a půl hlubokým bazénem. Rodina soucitně kývala a uklidňovala tetu, že to se stát nemůže. Nikdy. Ale ať na ní radši dává pozor.

Tak ji nech, ať tam spadne. Ke kraji doplave, má přece pud sebezáchovy, pronesl otec. Okamžitě se mi vybavila moje první zkušenost s chlorem a vodou. Chlupaté ruce mě čaply z prohřáté deky, asi patnáct vteřin mě nesly vzduchem a pak mě s nejlepší radou v životě hodily do vody: Plav!

Plavat jsem se tehdy moc nenaučil. Vodu od té doby nenávidím. Prej to ale táta se mnou myslel tehdy dobře.

3 komentáře:

aseedi řekl(a)...

pro me naprosto aktualni prispevek, byl jsem s pateli na vikend kempovat a nejaky 21 lety nejspis nakaleny hoch si sel zaplavat....za par dni ma pohreb

Markus řekl(a)...

uf, tak to bych mel tatovi nakonec podekovat. no, jinak hustý

retra řekl(a)...

Miluju Tě. Honza