Dvanáctky maj' říz

Rozdávám svoje deprese jak Santa Claus, kdyby měl někdo zájem, udělám vám na duši smutno jak ta nejšpinavější děvka. Tolik na úvod. Opět mě postihla ta přešťastná náhoda a osud mi zkřížil cestu s dvěma stvořeními, tak čistými jako nejdražší koks a tak chytrými jako nejlevnější encyklopedie. Tramvaj č. 7 krájící Prahu od Anděla až po Zahradní město vezla toho času dvě dvanáctky, které, jak už to v tomhle věku evidentně bývá evergreenem, řešily kluky. Kterej se který líbí. Tamten z béčka vypadá jak Novák z céčka, což je teda dost průser, když vezmete v potaz, že Novák je zřejmě pěknej řízek. A jakej je tvůj typ? Skejťák viď? Hm, můj taky.

Visím tam nad nima v zimní bundě, opráskaných koženkách a krásně zastřiženým kastrolem na hlavě a to by v tom byl Rosenberg, aby si mě nevšimly. Hele, ten má velký voči, ježiš podívej se na něj = záchvat smíchu, pak ještě pár neidentifikovatelných skřeků a další salvy smíchu. No počkej a co ten z béčka? Simtě, Ilča mi psala esemesku, že s nim jako chodim, jenže já jí psala, že nechodim, to ti je blbka, já nevím,jak s ní můžeš sedět.

Naštěstí se dámy pak pustily do sebe a můj šarmantní vzhled, který pochválilo nejedno zrcadlo v cízí koupelně, zůstal nedotčen. Jako Novák z béčka...