Žižkov v jednu hodinu ráno není místem na hraní. Není ani místem na smlouvání s taxikáři. To se vám pak taky může stát, že se odněkud vynoří tlupa solárko milujících čtyřicátníků a lámanou češtinou se vás začne vyptávat: Co chcete. Kam to chcete. Za kolik to chcete. Jestli vám nejebe. Za 150 korun? To mi ho vyndej dvakrát, tyvoe. Vzdorovat ani smlouvat nemůžete, v žilách vám koluje krev v alkoholu, půl litr fernetu si vesele hajá ve všech vašich dutinách a zdálky slyšíte svůj zastřenej hlas, jak se snaží vtipkovat.Za pět minut se rozrazí dveře, šedé vlasy, zjizvená tvář, kožená bunda, otevře kufr starého mercedesu, vyndá žlutou ceduli Taxi a suše se zeptá: Za 150 do Strašnic? Tak si nasedněte. Za celou cestu nepromluví, zato vám huba mele až hanba a ještě když k tomu přidáte snahu zavděčit se a na odchodu prohodíte spíše formální - Nemáte vizitku, kdybysme chtěli příště jet...? ... kožená bunda zavrže, jizvy na tváři se ještě víc zvýrazní a nemusíte chodit na vejšku, abyste poznali, že každým dalším slovem navíc si koledujete vo pěknej průser...
... a vzpomenete si hned na Fešáka Huberta a jeho žižkoegoismus: Žádnej vršovickej Pepík nebude machrovat na žižkovskýho frajera.
Příště už rozhodně ne...
Žádné komentáře:
Okomentovat