Přímo mě fascinuje druh lidí, kteří navštěvují filmové festivaly. Je jedno jaký, tahle sortička kočuje napříč všemi filmovými městy. Uherským Hradištěm. Karlovými Vary. Prahou. Plzní. Stověžatá si teď užívá filmového Febiofestu a opět se nevyvarovala ozvěn Balkánu, a ty já rád jako spoustu jiných divných věcí.Zhruba v půlce jednoho srbskýho majstrštyku to přišlo. Sedělo to asi ve třetí řadě ze shora a hlasitě se gebilo. Jeden z hrdinů ve filmu zamrkal očima. Pak znovu a znovu. Dva lidi v sále to natolik pobavilo, že se začali hlasitě a debilně řehnit. Tyhle mameluky, co hledají krásu, duchovno, humor, všemíru nebokurvajánevimco i v těch nejobyčejnějších věcech, potkáte jen na filmových festivalech. Tlemení je pro ně zvrhlej druh exhibicionismu, něco jako veřejná masturbace bez smetany.
Příští týden mě čekají ještě tři filmy a děsí mě představa, že se mi zase někdo začne huhnit za hlavou jen kvůli tomu, že se nějakej celuloidovej strejka nedokáže rozhodnout, jestli se vychčije do pisoáru nebo záchodový mísy.
Žádné komentáře:
Okomentovat