Rozdávám svoje deprese jak Santa Claus, kdyby měl někdo zájem, udělám vám na duši smutno jak ta nejšpinavější děvka. Tolik na úvod. Opět mě postihla ta přešťastná náhoda a osud mi zkřížil cestu s dvěma stvořeními, tak čistými jako nejdražší koks a tak chytrými jako nejlevnější encyklopedie. Tramvaj č. 7 krájící Prahu od Anděla až po Zahradní město vezla toho času dvě dvanáctky, které, jak už to v tomhle věku evidentně bývá evergreenem, řešily kluky. Kterej se který líbí. Tamten z béčka vypadá jak Novák z céčka, což je teda dost průser, když vezmete v potaz, že Novák je zřejmě pěknej řízek. A jakej je tvůj typ? Skejťák viď? Hm, můj taky.
Visím tam nad nima v zimní bundě, opráskaných koženkách a krásně zastřiženým kastrolem na hlavě a to by v tom byl Rosenberg, aby si mě nevšimly. Hele, ten má velký voči, ježiš podívej se na něj = záchvat smíchu, pak ještě pár neidentifikovatelných skřeků a další salvy smíchu. No počkej a co ten z béčka? Simtě, Ilča mi psala esemesku, že s nim jako chodim, jenže já jí psala, že nechodim, to ti je blbka, já nevím,jak s ní můžeš sedět.
Naštěstí se dámy pak pustily do sebe a můj šarmantní vzhled, který pochválilo nejedno zrcadlo v cízí koupelně, zůstal nedotčen. Jako Novák z béčka...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Hmm, to potěší .).
Okomentovat