pondělí 1. prosince 2008

Jak jsem se prochlastal k umění

Svých rodičů si vážím už jen pro ten fakt, že mě během dětství, puberty a postpuberty ani neumlátili k smrti, ani nevydědili. Přestože k tomu měli a mají každý týden asi třiadvacet důvodů. Jenže doba je zlá, člověk stárne, šediny přibývají a hlava mého otce, který dříve svým tmavým hárem rajcoval nejednu ženu, začíná připomínat srst knírače. Někde jsem četl, že čím více bílých vlasů na hlavě člověk má, tím větší je jeho náklonnost k jisté duševní slabomyslnosti, což není nic jiného než diplomatický výraz pro pitomost.

Nechci tady veřejně hanit svého otce a ujišťuju, že je stále duševně svěží jako Miloš Zeman po flašce becherovky, jenže věku holt neporučíš. Takže si stáří u něj vybírá daň v podobě sledování vysoce sofistikovaných šedesátiminutových píčovin - tedy českých seriálů. Celá věc dospěla do naprosto kritické fáze, kdy otec přestává rozlišovat mezi seriálovou postavou a hercem a Daně Morávkové už neřekne jinak než Andrea Skálová.

Když jsem po pár týdnech přijel na návštěvu do rodné metropole jižních Čech, ukázalo se, že kritická fáze byla pouze jen rajskou předehrou k tomu, co má následovat. Matka mě uvítala s otevřeným pekáčem - a tím mám na mysli, že upekla kachnu, a otec mě přátelsky objal a zeptal se, co jsem jim z Prahy přivezl.
"Kocovinu," řekl jsem utrápeně a šel se natáhnout.
Pár hodin na to se mě pantáta optal, jak mi je. "Blbě, dneska nechlastám, potřebuju psát," řekl jsem NE domácí pálence, kterou otec hrdě svíral v ruce.
"Jsem myslel, že vy umělci bez pití nic nevytvoříte. Takovej Rubeš musí bejt jedině vopilej, jinak nic nenamaluje," nato on.
Kurva jakej Rubeš? ptal jsem se sám sebe a obdivně vzhlížel k otci v domnění, že se na stará kolena rozhodl studovat umění! Rodič náhle pochopil - "No, ten malíř v Rodinejch poutech, ten maluje jen tehdy, když je vožralej."

Podíval jsem se smutně do otcových očí a měl chuť ho pohladit po bílých vlasech, ale protože tohle chlapi nedělají ani na Nově po desáté hodině večer (pokud tam zrovna nedávají Zkrocenou horu), zeptal jsem se, jestli si s ním můžu dát toho panáka. Nadšeně mi nalil. Zřejmě v domnění, že má doma umělce přesně jako v televizi.

5 komentářů:

Enykl řekl(a)...

Tak mu příště něco namaluj, až se opiješ. Bude rád!

Nora řekl(a)...

Hlavně to nepoblí, to by se pak už uměním nenazývalo.

Markus řekl(a)...

Na malování jsem totální křováckej, jediná šance jak něco vytvořit by bylo to bílé plátno poblít...tak díky za inspiraci, jdu se přežrat, abych měl na výběr širokou paletu barev.

Nora řekl(a)...

Bleh,o/ Ale dneska ráno jsem si myslela, že tě vidim v metru. Ten týpek na mě ale koukal docela divně, tak nevim.

Markus řekl(a)...

hm...ráno jsem jel...ale koukal jsem divně do knížky.v kolik a kdes jela?:)