úterý 23. prosince 2008

Vánoční pohádka

O svém blahoskvoucím vztahu ke svým rodičům jsem tu již několikrát psal, a když jsem si po večerech pročítal svůj blog (jediné slušné čtivo na internetu plného prasáren), došlo mi, že můj otec může být vnímán poněkud zkresleně. V jádru je to hodný člověk, jen jeho mediální prezentace je na úrovni úletů Mirka Topolánka, ale to beru za svoji vinu, protože on se moc neprezentuje. Mediálně, natürlich.

Na jeho přilepšenou tedy přidám pohádkový příběh o mladém princi (já) a moudrém králi (otec). Bylo nebylo jedno království, kde si víly schovávaly u sličných princů svá křehká křídla pod těžké peřiny v domnění, že je princ políbí na pohádkové místo a z víl se rázem stanou živé a statné ženy. Bylo to království plné paradoxů, kde šaškem byl král a králem šašek, alkoholem voda a vodou alkohol, bludičkami bezdomovci a bezdomovci bludičkami. Pivo bylo k mání stejně dobře jako kypré venkovanky, které chodily do království prodávat úrodu svých otců (sebe). Zkrátka v království se žilo krásným a plným životem, protože feminismus byl zatím jen mlhavou budoucností a sloužit princovi považovaly dvořanky za výsadu, nikoliv hanbu.

V tomto ráji na zemi, jak bylo království mladého prince a moudrého krále v putykách po celém světě přezdíváno, dokázali téměř všechno. Vařit pivo. Učit pečené holuby létat do pusy a ty nepečené z nosu. Jediné, čemu však poručit nedokázali, byl čas. Mladý princ stárnul a moudrý král s ním. Prince pochopitelně jeho stáří těšilo, a protože nebyl sobecký, rád se o svou dobrou náladu dělil se svými vrstevnicemi. Snad proto se mu později dostalo přezdívky Dobrotivý. Ale u starého pána nastaly časy zlé. Tak zlé, že víly propadly v hlubokých lesích ještě hlubším depresím a přestaly létat.

Princ si s tím však hlavu nelámal a lámal jednu za druhou. Situace dospěla do natolik vážné fáze, že hrozila diplomatická ostuda, protože král musel na princovu žádost požádat o novou várku víl ze sousedního království. Už tu nebyl takový ráj na zemi jako dřív. Obchodníci přestali dovážet drahá vlákna, ženy zanedbávaly hygienu a pečení holubi začali létat do sousedních království. Věkem sešlý a náladou přešlý král však neváhal a prince si nechal okamžitě zavolat s tím, že mu promluví do duše dřív, než promluví nepřátelské kuše.

Syn otce svého měl z rodiče jen žerty a královým radám se vysmál. "Jdi z kraje mého, ty parchante nevděčná, až dospěješ, pros otce za odpuštění. Bude-li stále moudrý jako dnes, přijme tě opět po svém boku." Princ koukal, jako když mu do piva naplivou. Šoural se po nádvoří a kopal do pobíhajících psů. Nevěděl, na kom by si vybil zlost, a proto se rozhodl potrestat víly, které se toho času oddávaly hluboké psychoanalýze u mělké tůňky obrostlé tím nejzelenějším kapradím. Cestou do lesa mu kolem hlavy poletovali pečení holubi mířící do vlídnějších krajů, houby si na něj ukazovaly kloboučky a mech samou hrůzou zezelenal.

Když princ přišel k mělké tůňce, chtěl ponořit rozpálenou hlavu do čiré vody, snad aby se schoval před světem. Hltal vodu plnými doušky stejně jako dřív svůj pubertální život. Najednou ale cítil, že mu těžkne hlava jako po domácím pivu a nemohl se ani hnout. Kopal nohama, chtěl křičet, ale z pusy mu šly jen prázdné bubliny. Pomalu se začal loučit se světem a vydal ze sebe poslední bublinu, v níž poprosil otce za odpuštění, když v tu ránu dostal ránu přes nohy a celý s sebou šknubnul jako při první noci s kovářovic dcerou. Celý mokrý seděl na prdeli a zmateně kolem sebe koukal. Kolem něho tancovaly rozzářené bludičky, šimraly ho křídly na místech, která ani netušil, že má, a do hlavy mu naráželi pečení holubi.

"Polepšil jste se princi," štěbetaly bludičky.
"V čem jsem se polepšil, vy zbloudilé nymfy?"
"Poprosil jste otce o odpuštění. Stal jste se lepším člověkem."

A tak jak to ve všech správných pohádkách bývá, i ta naše má šťastný konec. Díky svému moudrému králi a otci poznal princ, že pokud si chce užívat s hejnem víl v hlubokém lese, musí svému starému otci projevovat náležitou úctu a oddávat se tělesným rozkoším co nejdál od jeho království. Takže milé děti, jestli princ nepolámal křídla všem vílám na světě, tak šuká po lese až dodnes.

5 komentářů:

Enykl řekl(a)...

Odkdy pohádky nekončí svatbou??

Markus řekl(a)...

od té doby, co si princ užívá polygamie

Nora řekl(a)...

A otec král si užívá s kým?

Enykl řekl(a)...

to už je teda pěkně dlouho...

Markus řekl(a)...

en: svatá pravda...

Nora: otec si užívá svou moudrost