Sladkých 17 aneb poetická šikana na záchodcích

Rok se s rokem sešel, daly si pivko, pokecaly a řekly si, že se zase za rok sejdou. Ano, pozornější čtenáři tuší, že jsem stejně jako před rokem navštívil pražské kolo Slam Poetry. O co že jde?
Slam poetry je soutěž v přednesu poezie. Důraz se klade na poezii a především na její prezentaci. Autoři se tedy zaměřují na to, co sdělují a jak to sdělují.

Zní to vznešeně. Povýšeně. Kurevsky - snobsky (ano, to je rým). Skutečnost je ale horší. Asi jako když si domluvíte přes net rande s holkou, která používá nick HornyBitch a jako místo setkání vyberete smíchovské Erotic City, oddělení sado maso (holky totiž žerou romantiky), jenže na místo dorazí žena, jejíž přednosti považujete u jiných slečen za slabiny.

Ačkoliv jsem si dal už 21. října novoroční předsevzetí, že tenhle blog nebudu zasírat šovinistickými oplzlostmi, připadá mi nanejvýš trefné použít k vysvětlení mých niterních pocitů erotické terminologie. Poezii si tedy označíme jako dívku kolem 17 let, která se oblíká cudně, ráda cucá o velké přestávce barevná lízátka, blonďaté vlasy si plete do copu jako vánočku a ve volném čase si čte Umberta Eca. Říkejme jí třeba Anastázie.

Tahle dívka se těší od ostatních velké úctě, protože je TOP, FRESH, COOL a kdovícoještě. Je to Poezie. Lidi si jí váží. Začnou na její počest péct na Vánoce divné věci, které připomínají její copy a posvátně je pak konzumují. Vousatí pánové tvrdí, že znají Její podstatu. Alkoholici vypalují svoje neurony v naději, že je v deliriu přijde přefiknout múza.

A pak se to stane. Přijde parta slam magorů, kteří si myslí, že Stázinky copy a růžová lízátka už nejsou to, co bývaly, a o velké přestávce si na ni počkají na dámských záchodcích. Vezmou nůžky a začnou poezii prznit k obrazu svému. Ze záchodků vyleze slam-ěná zrůdička v barevných kalhotkách, která sotva plete nohama, kašle krev a v ruce drží zabalenou hašlerku.

Slam Poetry si hraje na poezii jako Rosenberg na intelektuála. Jenže když děcka považují Leoše Mareše za novodobého Holana, to je pak Věro těžké. Ale jak řekl básník sám -být není lehké, lehká jsou jen hovna. Takže bude asi lepší se na to vysrat, aby svět byl zase o něco lehčí...