středa 22. října 2008

O makovém koláčku, co nasírá lidi

Na životě miluju hlavně tu rozmanitost, každý den mě nasere někdo jiný. Tohle není z mé testosteronem napumpované hlavy, ale je to věta natolik Moudrá, že bych se pod ni klidně podepsal. Srážka s debilem je totiž to nejhorší, co člověka může v zemi zmítané oranžovým morem potkat.

Si takhle ráno vstanu a vyběhnu do školy, která se shodou okolností nazývá školou vysokou. U ukrajinské pekařky si koupím makovou buchtu, abych podpořil národnostní menšiny, a o pár minut později usedám vopocenej jako Slávek Jandák do lavice. Popíjím kapučíno z automatu za 9 kč, venku zataženo, prostě idyla jako z pera hříšné Boženy Němcové. Jenže pak to přijde. Člověk, jehož jméno je z obou stran obehnáno akademickými tituly, asi jako Paula Wild chlapy v dobách své největší slávy, mě vyzve, ať se laskavě přestanu při jeho semináři ládovat.

Zahraju mazáka a řeknu mu, že se na mě nemusí dívat. Ale on, který připomíná špatný klon Johna Lennona s Petruškou Šustrovou, projeví enormní snahu nasrat člověka hned po ránu a odmítá dál přednášet, dokud ten zpropadený kus žrádla nepřestanu okusovat. Rezignuju, pud sebezáchovy (zápočet a zkouška na konci semestru) odkládá pryč tu krásnou, ručně vyrobenou věc, která se celé ráno pekla jen pro můj vředovitý žaludek.

Následně se celou školou šíří moje rebelie, kterak jsem se bil za makový koláček ukrajinské pekařky. Protože tady už nešlo jen o jídlo, tohle byl rasistický výpad toho divného chlápka vůči východním přistěhovalcům, kteří se tady musejí dřít za pár šmudlů. Jak se můžem s tímhle podílet na budování nové Evropy?

Makový koláček je jen začátek! Příští týden se hodlám vyzbrojit povidlovo-tvarohovým závinem a rozjedu to ve velkým. Ta ukrajinská žena si to zaslouží...

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Máš mojí podporu! Uděláme celosvětový bloggerský odboj?

Markus řekl(a)...

Určitě, věřím, že se nám to jednou vrátí na našich dětech;)