O mé nové lásce

Člověk žasne, když vyjede za hranice husitské metropole Tábora nebo toho maloměsta, ve kterém se neustále propadají parky a zoufalí lidi skáčou pod metro. Žasne nad tím, jaký život vedou osadníci zapadlých vsí a vísek. Psal se 27. říjen. Marek a jeho dva kamarádi se v pomatení smyslů rozhodli, že v sychravém listopadu zavzpomínají na dobu, kdy pivo stálo 15 korun a panictví se pokládalo za čest. Vzali automobil zahraniční značky, nakoupili klobásy, lahvové pivo nevalné kvality a vyrazili do obce trochu nešťastně pojmenované Černovice (když pojedete dva dny a dvě noci na Petrohrad a nad ránem zahnete vlevo, nemůžete to minout).

Hned při příjezdu do vsi Marek znejistěl. Na návsi totiž viděl menší neonacistické manévry, kde se skupinka plešatých maníků s prapory Čechystánu skláněla nad padlým spolubojovníkem proti demokracii. Marka se zhostil zvláštní pocit, a proto si otevřel pivo. Marek vypil během pěti minut celé pivo. Markovi bylo hned o poznání lépe.

Když jsme přišli do místního šenku, naplno jsem pocítil, jak moc se doba za poslední roky změnila. Podle cestovatelské příručky Jsem z Prahy, ty hovado jsem při vstupu do hospody skromě pozdravil domorodce Padejte na prdel burani, přijeli frajeři z Prahy. Místní moje nadšení neopětovali. Pamatuju časy, že když jsem řekl, že pocházím z města, kde máme benzinovou stanici, supermarket Delvita, divadlo, kino a kašnu, tak většina dotyčných si okamžitě uvědomila nesmyslnost své agrární existence a začala mě obdarovávat svými nejcennějšími předměty - vidlemi, uhláky, trakaři a svými dospívajícími dcerami.

Marka se znovu zhostil zvláštní pocit, a proto si dal panáka. Marek vypil během pěti vteřin celého panáka. Marek byl už hodně opilej. Zatímco jeho kamarád vysvětloval jedné místní blonďaté, kterak to chodí ve státní správě a pod výhružkou dočasného zadržení pro nelegální držení jeho penisu pod stolem z ní vymámil telefonní číslo, Marek objevil krásy normalizačních písní linoucích se z lokálního jukeboxu.

Jukebox je taková hudební kurva. Dá každýmu, kdo jí zaplatí a splní mu skoro cokoliv. Od Orlíků po Indy a Wich, vole. A já mám kurvy rád, takže jsem jukebox ládoval pěti korunama, až se z toho začal dávit. Zpívali jsme Karla Gotta, řvali smíchy. Zpívali jsme Michala Prokopa a Kolej Yesterday, řvali dojetím. Tímto veřejně prohlašuju, že peníze, které jsem po dva roky házel do dekadentně oranžového prasátka, aby mi při loučení se svobodou splnilo poslední tužby svobodného cápka (sex s osmi blondýnama, dvěma zrzkama a jednou černovláskou), věnuju na koupi jukeboxu. Protože není kurva jako kurva.

Takže za vše, čím teď budu, vděčím obci Černovice, kde náckové dávají dobrou noc, pivo stojí 15 korun, lolitky chodí spát po večerníčku a mají tam jukebox, co umí pohladit po kulích, aniž by vám je urval.