pondělí 16. listopadu 2009

Zabil jsem Vietnamce, pánové

Začínám mít z Vietnamců větší mindráky než Američani v 70. letech. Chodím několikrát týdně nakupovat do krámku, který nikdy nespí. A obsluha v něm taky ne. Takřka nonstop otevřený kutloch nadopovaný potravinami, které projdou až pár let po vaší smrti, obsluhuje u kasy muž neidentifikovatelného věku. Bledý bude zřejmě od přírody, málomluvný od dětství a protivný je až poslední měsíc.

Pokaždé mám to štěstí, že svojí vietčeštinou zjebe pár ženských, které se v 8 večer přijdou optat, jestli má ještě chleba. Pak uvidí mě, jak nakládám do igelitky lahváče a povietnamsku (mhouřím oči) vybírám z regálů levnou importovanou whisky s ilegálním kolkem. A když jdu platit, usměje se. Pochybnosti o jeho sexuální orientaci bych přeskočil, v jeho pohybu úst do dvou světových stran není nic, co by jakkoliv toužilo po mém rectu.

Nhyuhgovi obstarává zábavu něco úplně jiného. Protože jsem si u něho nikdy nekoupil nic jiného než sklo naplněné větším či menším množství alkoholu, získal zřejmě dojem, že se ničím jiným neživím. Nevím, jak je to s jejich božstvem, ale pokaždé mě při odchodu skoro obřadně pozdravil, zatímco na ostatní "normální" Čechy vytahoval při odchodu napalm.

Bohužel, idylka netrvá věčně, a všechno krásné jednou končí. Dneska jsem si koupil chleba a máslo, a když jsem platil, uslyšel jsem obrovskou ránu, až jsem se lekl. Co to bylo? zajímalo mě. Pak jsem ho ale uviděl, jak tam stojí zlomený. Nhyuhgovi se totiž zboural sen o posledním Čechovi, jehož trávicí akt funguje pouze na pravidelný přísun lihu. A od té doby mě nezdraví. Jen zamumlá, oči sklopené, hlavu ohnutou. Nepomohl ani nejtěžší kalibr - podivuhodný vietnamský likér s blíže nespecifikovaným množstvím alkoholu.

A mně to je líto. Za tu dobu, co k němu chodím, se mezi námi vytvořil takový zvláštní kamarádský vztah. Doufal jsem, že až dá jednou výpověď a otevře si někde v Praze vlastní krámek se zeleninou a alkoholem, pojmenuje ho po mně. Teď je mi jasný, že mám smůlu. Aspoň že o ulici dál otevřeli Vietnamci další obchod. A světe div se, ten prodavač se na mě pořád tak divně usmívá, přestože tam chodím kupovat jen rohlíky.

5 komentářů:

Kate řekl(a)...

Tojo u nás vietnamci prodávají převážně oblečení + nějaké to bistro (teď ale nevím, jestli jsou to větnamci nebo jiní příslušníci žluté rasy). Každopádně je to milé i nemilé tvá běžná nakupující setkání, avšak pozoruhodné.:)

Anonymní řekl(a)...

opiláma pletou se mi pismena , zaíta

Anonymní řekl(a)...

Taky mám svůj krámek i svého prodavače.. říkáme mu Apu, ptž je v obchodě od rána do večera. A kdykoli přijdu, už mi chystá mražené jahody a žitný chleba... jen tím se zas podle něj živím já. An.

Peťa řekl(a)...

Kup si u něj kondomy, tvoje odvaha ho zase dojme...!

Markus řekl(a)...

peta: prodává jen prasečí střívka