čtvrtek 8. října 2009

Když knihovnice balí kuchařky

Jestli má někdo potřebu sbalit padesátiletou knihovnici, zde nabízím zaručenou metodu. Odzkoušeno na sobě, k mému neštěstí to funguje.

Vstaňte s depresemi, kocovinou a za poslechu rádia Classic FM. Chvíli koukejte do stropu, pohrdejte sebou samým, uklidňujte se, že to bude zítra lepší a vstaňte. Dělejte dopoledne něco do práce, pak sedněte na autobus a sjeďte si do knihovny půjčit...ehm, knížky.

Vlítněte do místnosti s pokleslým výrazem, bledou tváří a okouzlujícím úsměvem. Všimne si vás jeden ze dvou zaměstnanců knihovny- padesátiletá knihovnice, váš cíl. Právě nastává důležitý krok - předstírat zmateného, nebo nejlépe jím opravdu být. Knihovnice vidí váš vyděšený výraz, probudí se v ní ženské opatrovnické pudy a prostou otázkou: "Co hledáte?" naváže konverzaci a zároveň vás vysvobodí.

Zlomový krok číslo dvě - vaše odpověď. Knihovnice si vás okamžitě zařadila: černá bunda, modré oči, kruhy pod očima, to bude určitě Bukowski, Burroughs, Palahniuk nebo pokud je na tom opravdu špatně tak Vian. Už ukazuje rukou na příslušnou polici, ale vy řeknete něco, čeho budete v následujících dvou minutách hrozně litovat.

"Kde máte kuchařky?"
Knihovnici se rozzáří oči, jako by se zrovna dozvěděla, že pánhůb zrušil menopauzu. Horlivě vás odtáhne do rohu, kde je nápis Gastronomie, kuchařky a bylinky. Mrkne na vás a nechá vás o samotě. Když pak přijdete k výpůjčnímu pultu, jste bez šance, jste lapen.

"Hm, italská kuchyně, tu já přímo zbožňuju."
Nic neříkáte. Je vám trapně. Za ní, za sebe, za knihovnu. Pousmějete se.
"Hm, Domácí kuchařka Rettigové. Co já se z ní navařila."
Polknete, sucho v krku, krev v hlavě, tep vám tluče do spánků, uděláte krok zpět.
"Víte, ale mě tak nebaví vařit ty recepty jen pro sebe."
Slabost v nohou, tma před očima, silné bušení srdce.
"Tak tady to máte, ať se vám to povede!"

Nastává čas, kdy je potřeba převzít roli: "Děkuju, dám vám pak vědět, jak to dopadlo!" křičíte při odchodu. Knihovnice se začervená jako muchomůrka. Jihne. Vracíte jí do pubertálních let. Zároveň si ale musíte přiznat, že flirtujete s padesátiletou ženskou, co by mohla být vaší mámou, a že máte přesně jeden měsíc na to vymyslet, co jí řeknete, až budete muset vrátit ty knížky. Hodně štěstí!

13 komentářů:

Blondyna řekl(a)...

brrr

Nora Králičí řekl(a)...

Děláš špatně, stará = zkušená.

Lenka řekl(a)...

Jak se to říká? Když chytne stará stodola, to je potom fajrunk! Nebo tak něco... :o))

Markus řekl(a)...

tak mám do toho jít? :)

Bohdan řekl(a)...

Pockat pockat, se ptas jestli mas do toho jit? Tys to jeste nezkousel driv? To mas velky mezery :)

Markus řekl(a)...

Tohle je jiná kategorie, 50+ vyžaduje specifický přístup :)

Lenka řekl(a)...

jo a taky se říká, že takhle starý milenky mají to pozitivum, že ti k tomu uvaří i svíčkovou. A taky se říká něco o vymetání pavučin a mechu a ještě horších věcí, které nemůžu napsat, páč se mi při té představě fakt zvedá kufr.

Blondyna řekl(a)...

no hele zkusenost je hezka vec, ale on nekdy byva problem, ze uz se jaksi zapomela, ze.... to vis u tyhle skupiny se nediv. Ty zapomenou hnedle i na ty knedle ke svickovy

panvicka řekl(a)...

Položit na pult, zařvat "Vracím!" a rychle útéci. Padesátilé dámy již nejsou tak pružné, myslím že tě nechytí. ;)

Markus řekl(a)...

Lenka: to chceš říct, že ty bys vyvolenému k tomu tu svíčkovou neuvařila? :)

blondyna: některé věci se nezapomínají. třeba svíčková!

panvicka: jsou tam dvě, tak aby jedna nehlídkovala u východu :(

Bohdan řekl(a)...

Noo zase to vem z druhy strany. Bude svickova :) a potom si budes vic vazit damy 50- :)

Blondyna řekl(a)...

to je sice pravda, Markusi, ale pockej, az parkrat zapomene, jestli uz ji osolila, nebo ne :-)

Markus řekl(a)...

dosolíme, uvidíme, není problééém :)