Našel jsem důvod, proč začít jíst koňský salám

Docházejí peníze, je krize, což znamená, že po vás všichni chtějí víc práce za míň peněz a někteří si to přeberou tak, že vám nezaplatí vůbec. A protože dotovat studium dálkově adoptovanému Ngungovi v Bangladéši a vitaminy pro leguána něco stojí, rozhodl jsem se, že se dám na hazard.

Ruleta je pro trosky, poker pro snoby, automaty pro losery. Oblékl jsem tedy své oblíbené tvídové sako, zašněroval si botasky, zapnul kožený pásek, nasadil pletenou čepici s kšiltem, do náprsní kapsy vložil dva kubánské doutníky vyrobené v Číně, nasedl do autobusu a hodinu se plahočil do Velké Chuchle. Na místních dostizích jsem prohrál 100 kč, utracených 50 kč za pivo a klobásu beru jako výhru.

Cílem bylo ale nasávat. Atmosféru, koňský trus a žokejský pach. Týden nato jsem totiž odjel za tetičkou do Pardubic na Velkou cenu. Jako velký odborník jsem vsadil životní pojistku, stavební spoření, důchodové připojištění a klíčky od svého stříbrného vozu na Sixteen. Když jsem se po závodě hádal v sázkové kanceláři, že důchodcům je snad závodění zakázáno, zavolali na mě ochranku a v ruce mi zbyl jen ušmudlaný tiket, který jsem zmačkal a hodil kamsi...snad směrem, kde Váňa se svým sexy hrbem přebíral od ješitného staříka trofej.

Z takto tristního zážitku jsem se musel opít. Na jídelním stole panelákového bytu mé tety zůstaly jen fleky od piva a slz. Údajně jsem vydával zvuky jako zamilovaný kůň, kterému vezmou klisnu. Protože se se mnou od té doby nikdo nebaví, asi to moc romantické nebylo.

Ráno mě přišla vzbudit čtyřroční neteř. Rozesmátá od od ucha k uchu otevřela okno, a aby mě opravdu dostala z postele, řekla: "Vstávej už, máš na stole pivo!" Pohladil jsem jí po vlasech a dal jí na čelo pusu. Byla to jediná dobrá zpráva, která mě za posledních 48 hodin potkala...