Pravá blondýna a kaviár v posteli

Muž je od přírody tvor zahleděný do sebe. A není to jen proto, že dřív míval penis, kyj a vlastní jeskyni s ohněm. Dnes je to s tím penisem na pováženou, ale koule nám nikdo neodpáře (kromě zvrhlého chirurga).

Muž je stále zahleděný do sebe. Sám jsem na sobě tyto příznaky identifikoval již v raném stádiu dospívání, kdy jsem přestal odsuzovat autoerotiku. A udělal jsem dobře, protože jak pronesl Woody Allen, masturbace je sex s někým, koho milujute. Tím pádem mi to posvětil a já se mohl vesele honit dál. Za svým snem, samozřejmě. Ehm...

Nedávno jsem ale autolásku, sebemilování, iwannafuckmyself, posunul na další úroveň. Ráno jsem si čistil po snídani chrup, protože nemám rád zrnka kaviáru mezi zuby a šampaňským se to vypláchnout nedá a hlavně mě po ránu nadýmá. A jak pucuju ty krásné bílé jedničky, dvojky, trojky, čtyřky (ne, opravdu nemluvím o dámských vnadech), najednou vzhlédnu a uzřím v zrcadle sebe.

A jak se tak na sebe dívám, stéká mi pěna od pasty po puse, pomalu odkapává na umyvadlo a tam zasychá. Rychlými pohyby jezdím kartáčkem po dolním patru a pěna se zvětšuje a zvětšuje a mně najednou napadne, jaké by to bylo, kdybych potkal sám sebe jako ženská. Kdybych já jako chlap(ec) stál opřený u baru a upřeně sledoval kořalu a předstíral ožralu. A najednou by ke mně přišla dáma (já) a oslovila mě.

Určitě bych byl silikonová blondýna, trojky kozy, nohy by mi rostly ze zadku až do země, měl bych bílé uplé kalhoty, z nichž by mi koukaly tanga, pusu namalovanou na červeno, a ve vlasech stříbrnou korunku. Ne, opravdu bych se neživila jako pornoherečka, zřejmě bych byla literární vědkyní, která by objevila senzační paralelu v díle Flanna O'Brianna a Jaroslava Durycha. A určitě by mě upoutal ten chlapec, který se svou svalnatou paží opírá o zašpiněný bar a předstírá, že mu všichni můžou políbit prdel, ale přitom by chtěl, abych mu ji líbala jenom já.

Přišla bych k němu a pozvala ho (mě) na drink. Byl by překvapený, protože o tomhle četl jen v knížkách od Bukowskiho. Možná by se i začervenal, protože čte Cosmopolitan a ví, že právě tohle připadá holkám jako já hrozně roztomilý. Přiblížil by se ke mně a zeptal se, jak se jmenuju. Mlčela bych a jen upíjela svůj drink. Pak bych poprosila barmana o led a kostkou ledu bych si přejela po rtech. Čtu Maxim a vím, co na chlapy jako on platí. Doufám, že narozdíl od jmen padnou aspoň ty zábrany, řekl by a mě by to rozesmálo. Ráda předstírám smích.

Zbytek by se odehrával u mě, resp. u ní doma a pokračovalo by to asi takto. Vstanu a cenzurováno a potom mu cenzurováno. Překvapí ho to, ale vyndá svýho cenzurováno. Pak mi cenzurováno a cenzurováno a cenzurováno. Nakonec se cenzurováno a mě cenzurováno. Oba potom cenzurováno a cenzurováno a cenzurováno. Než usne, tak mi pošeptá do ucha: cenzurováno, ty moje malá cenzurováno.

Poučení na závěr? Nejezte k snídani kaviár a nezapíjejte ho šampaňským, obojí až nebezpečně podporuje vaši úchylnou představivost.