Monogamie je zvířecí nemoc

Kamarád, jehož hlavní pracovní náplní v budoucnosti bude zastupovat mě před soudem z obvinění z mravního ohrožování mládeže, nedovolené samohany a obecného ohrožení, tedy kamarád právník, se mi nedávno svěřil. Co se řekne kamarádovi v opilosti a milence v posteli zůstává jen mezi nimi, ale je na čase strčit pravidlům prst do zadku a udělat výjimku.

Kamarád právník - říkejme mu třeba Lesník, protože rád chodí do lesa, kde se věnuje sběru hub a šmírování nimrodů - žije se slečnou. Nebudu hodnotit její IQ, kg ani PSČ. Prostě spolu žijí, jedí, myjí se, hladí se, češou se, holí se atakdále. A taky spolu spí. V posteli. V noci. Sdílet postel s méně než dvěma ženami vyžaduje pro muže velké sebezapření, takže Lesníka částečně obdivuju a částečně mě jeho monogamie děsí.

A na klidu mi nepřidala ani historka, kterak jeho čarokrásná mluví ze spaní. Mluvit ze spaní pro mě znamená vyluzovat během noci věty, které připomínají mix hebrejštiny, čínštiny a vlámštiny. Jenže Lesníkova srnka mluví česky. "Což mi ze začátku přišlo roztomilý," vyprávěl vážně Lesník. "Jenže časem tě to začne srát," dodal ten romantik. Srnka si sedne na postel a vypráví, co během dne zažila a pak začne Lesníkovi nadávat. A ráno se tváří, jako že se nic nestalo.

Údajně to je horší než chrápání, protože dotyčnému ucpete frňák, on přestane na minutu dýchat, zakucká se a máte klid. Jenže když na vás začne mluvit srnka, cítíte jako Lesník morální povinnost s ní komunikovat. A tady mi kamarádova story začíná neblaze připomínat nějaký nerealizovaný scénář Davida Lynche, protože když si chlap se svojí ženskou pokecá jen ve spánku, měl by si té svaté bytosti velmi vážit, nosit ji čerstvě nasušené seno a časem ji postavit i vlastní krmelec s výhledem do pole...