pondělí 3. listopadu 2008

Říkal si hurikán, kluk jako ty...

Na víkendovou návštěvu rodičů budu vzpomínat v dobrém i ve zlém. Za pozitivní považuju fakt, že jsem stále schopen opít se z osmi piv a pěti panáků ferneta a vypadat přitom, jako že jsem vypil patnáct piv a flašku vodky. Horší bylo, když jsem ráno musel ještě opilej budit svoji ctěnou matku, která mi v 9 hodin ráno celá rozespalá začala tvrdit, že je od 4 hodin vzhůru a neustále musí myslet NA TO.

Je rozdíl, když na to myslím já a když na to myslí máti. Zatímco já na to myslím rád a často, máti na to myslí nerada a ještě častěji. Řeč je samozřejmě o narozeninovém dárku, který jsme se sestrou darovali našemu ctěnému otci, nositeli rodu, majiteli 23 unikátních párových chromozomů a vášnivému fandovi televizních seriálů pokleslé produkce. Otec dostal hodinovou jízdu rally autem Ford Fiesta.

Zatímco jsme jeli na autodrom, naplno se potvrdili mé nejhorší obavy a hned preventivně jsme se všichni pohádali, abychom se sebou náhodou nemuseli v příštích hodinách vůbec mluvit. Zatímco já jsem postupně a bolestivě střízlivěl, otec neradostně blednul z blížící se jízdy strachy. Půlky se mu stahovaly rychleji než mě porno z internetu.

Když jsme dorazili na místo a uzřeli ten vrak, který s opravdovým rally autem spojovaly snad jen závodní čísla na zrezivělých dveřích, zbledla celá rodina jako jeden muž. Otec se toho ale chopil s drsností jemu vlastní a neodradil ho ani fakt, že se automechanikovi podařilo zavřít dveře u řidiče až na pátý pokus. Po 40 minutách průměrné, leč technicky vyvážené jízdy zastavil a nutil mě vyzkoušet si ovládání toho šrotu. Pod vlivem alkoholu a mužské blbosti jsem tedy vlezl do auta, pud sebezáchovy a strach nechal na tribunách a vyjel na závodní okruh.

Párkrát jsem vylítl z trati a podařilo se mi udělat hodiny ve 100 km/h, což je asi stejně příjemnej pocit, jako když vám při orgasmu praskne šprcka. Ale co. Tátu jsem porazil o 10 vteřin na kolo, tleskaly mi prázdné ochozy a místo gratulace se mi od otce dostalo výtky, že často brzdím do zatáčky. Ale není nad to strávit nedělní odpoledne se svými nejbližšími...

5 komentářů:

Nora řekl(a)...

Mimořádně mimo téma: Já nechápu, jakto, že máš tak málo komentářů, takovej vtipnej a zajímavej blog... -Je to tim, že si ty čtenáře a komentátory nehýčkáš, vždycky ti tady něco vyplivnem, a ty se nám k tomu ani nevyjádříš... a já si pak připadám jediná, kdo se stará... s pocitem jako když při cizím orgasmu spraskne šprcka...

Markus řekl(a)...

Milá Noro, drbu tě za ouškem a na tvůj popud vyhlašuju tedy soutěž - kdo bude komentovat stejně poctivě jako Nora, dostane na konci roku sladkou odměnu...

Markus řekl(a)...

a slibuju že se polepším:))

Nora řekl(a)...

A znamená to, že já, když taky budu komentovat poctivě, tu odměnu dostanu taky, nebo jsem ze soutěže vyloučena??,o)

Markus řekl(a)...

zatím vedeš a asi tomu tak i dlouho bude, protože jsi nasadila laťku hodně vysoko:)