Žít a zemřít na Islandu. To bych nepřál nikomu. Snad by tam mohli deportovat připosránky s diagnózou celoživotní "depka" (kupuju okamžitě lístek do business class), nebo všechny, který nadávají na to zkurvený počasí letošního, barevně vyšňořeného podzimu. Křestní jména jsou tu důležitější než příjmení, všichni si tam lítaj´ naložit zadek do termálních gejzírů a hudební teroristi jezdí očumovat krajinu a nasávat atmosféru země, ze které pochází "severští Radiohead" - Sigur Rós.Držím v ruce jejich nové dývko Heima. Ne Ondřej. Ne Nuda. Ne Radost. Vyžeňte domácí zvěřinu do sklepa, zalejte si kytky na týden, nakupte si bio vody, rozejděte se se svojí holkou/klukem/hermafroditem a pusťte si Sigur Rós.
Na dí ví dí uvidíte, jak kapela projela končiny Islandu, hrála pod širým nebem v přírodě a nikoho neotravovala se vstupným. Podtitul koncertů nejspíš zněl: sebevraždy povoleny. Jestli vám je teď v listopadu šoufl, nebuďte suchaři a dokurvěte si náladu ještě víc.
1 komentář:
Jj, Sigur Ros je nejzaručenější cesta k depce :o) A stejně je mám ráda... a moc! Co je horší, pokud jste je nikdy neslyšeli a sebevraždu neplánujete, ani si je nepouštějte, je to tako když si prvně píchnete ejč, smích :o) Anebo taky "smích" :o)
Okomentovat