Hi-Fi Sex

V postvánočním období zmítaném redukčními choutkami tukových tkání vám přináším menší kulturní osvěžení (200ml). Gillese Lipovetskyho nejspíš znáte / neznáte (nehodící škrtněte). Je to chlápek ověnčený řadou titulů a jeho ústy proudí velmi vznešené a učené a chytré a vtipné a trefné myšlenky, které nastavují zpětné zrcátko naší do pekla se řítící společnosti.

Co chci ale říct. Gillese má ve své knize Éra prázdnoty velmi krásnou pasáž o pornu. Lipovetsky přišel konečně na to, proč nemůže nikdo brát pornografii vážně. A to prosím tuto kacířskou myšlenku vyslovil v roce 1993, kdy Robert Rosenberg netušil, že si nechá jednou natisknout bavlněná trička s nápisem Porno is a serious job.

Cituji z knihy (teď to bude trochu "intelektuální") : Pornografie ve svém nejvyšším stádiu je směšná, masový erotismus se zvrátil v parodii sexu. Vždyť kdo by se v sex shopu nebo při nějakém pornografickém promítání neusmíval nebo nahlas nerozesmál? Když se překročí určitá mez, je "technologická" přehnanost komická. Vektorem směšnosti je sex, v němž je možné naprosto cokoli, hi-fi sex. Konec citace.

No, je fakt, že u Rosenbergových pornocastingů se člověk pobaví víc než u posledních filmů Woodyho Allena.

Čichl jsem si k Jenifer Lopez

A to nekecám. Znáte to, čuchací zátah se provádí vždycky o Vánocích. Čuchací komando bere drogerie útokem, zastavuje se u prosklenejch regálů, namáčí papírky v parfémech, porovnává, dráždí nosní epitel chemickými vzorky. Některé rozrajcují, jiné utlumí, ale jsou zadarmo. Ode dneška jsem v čuchací grupě i já. Není to žádná věda - i vy se můžete stát čmucháčem. Je to poslání, přivonět si ke všem těm barevnejm vodičkám, stříknout si na levé zápěstí pižmo Naomi Campbell, na levé sekret Jenifer Lopez, na nohu obarvené slzy Christiny Aquilary a pak si dát doma dobře vychlazenýho Budvara.

Tady končí veškerý porno!

Úplně čirou náhodou, no opravdu, jsem narazil na drsný http - hodně tvrdý a tupý porno - www.ukol.cz.
O co jde? "Dívka, kterou pro vás pečlivě vybíráme, si vždy vylosuje z osudí jeden úkol a ten musí bezpodmínečně splnit. Nikdo se jí neptá, jestli VADÍ-NEVADÍ a vykoupení fantem jí nepomůže. Vše se samozřejmě odehrává pod dohledem naší kamery, abyste si mohli vše náležitě vychutnat v pikantních detailech," lákají webovky.
Tak jsem to zkouknul. Čistě z toho novinářskýho zájmu, žejo, a musím s rukou v kalhotech přiznat - TYVOLE FAKT HUSTÝ. Kam kráčíš dnešní světe? ptal by se vymřelý druh homo filein sofia při zhlédnutí úkolu č. 27. Cituji velmi poetické zadání: "Opij se a vyraž do ulic sbalit nějakého chlapa a přesvědč ho, aby si s tebou zašukal." Jsem parchant, vykecám vám pointu, slečna byla velmi ambiciózní a ctižádostivá, úkol splnila, ač sotva chodila.

Teď by to chtělo nějaké morální ponaučení závěrem, ale tady nejsme v bajce, slečna není liška, alkohol není živá voda, nadržené mužské plemeno není neškodný hroch, dvaceticentimetrový pyj není bludný kořen a vagína není kouzelná studánka. I když v tom posledním případě by pár lidí se mnou asi nesouhlasilo. Hnusu zdar!

Zkopal jsem Hitlera, pánové

Máucta, jedno z nejčastějších jmen v České republice napsalo výbornou knížku. Jan Novák za ni v roce 2005 dostal Literu za nejlepší knihu roku. Jmenuje se Zatím dobrý, je o bratrech Mašínech, je vtipná, krásná, chytrá, není blonďatá, a kdyby měla dvě ruce, dvě nohy, dva prsy Tirésiovy, dvě oči modré, dvě uši čisté, dvě půlky do ruky a úsměvu na rozdávání, byla by to ideální do života paní. Ale je to jen kniha tlustá. A protože se blíží Vánoce, mám pro vás zdarma jednu vtipnou historku z natáčení:

Cituji:
Žádnému Němci ve Freiwaldau se nepodaří Borka Mašína přesvědčit, že byl vlastně proti Hitlerovi, Borek dobře ví, že všichni tihle skopčáci jsou sami náckové anebo náckům slepě fandili, nenaletí ani dědkovi, který tvrdí, že on určitě nemá být deportován, on nacisty nenáviděl, a nejen to, on proti nim dokonce aktivně bojoval, například si koupil psa, pojmenoval ho Adolf podle Hitlera a každý den ho zkopal.

Konec citace.
(Ukázka publikována bez laskavého svolení autora. © Jan Novák, 2005.)

Próxima Estación: España

Největší zážitek z víkendového tripu v Barceloně? ČSA, Czech Airlines. Letecké společnosti ctí tradici eliminovat jakékoliv informace o leteckých katastrofách. Jen na palubě ČSA vám dají před odletem do Gaudího města pročíst čím dál tím více tragičtější Mladou frontu Dnes, na titulní stránce s článkem o nouzovém přistání letounu společnosti ČSA kvůli závadě na klimatizaci. Cestující na palubě mrzli, teplota byla -5 stupňů. "Vítejte na palubě. Jsme členy Sky Teamu. Jak vám mohu pomoci?"

Střih
Je pondělí, 10. prosince, svátek má Julie. Čas odletu 13:50. Tiskoviny na palubě - Právo a Mladá fronta Dnes. Beru frontu útokem, vysype se mi z ní před blonďatou letuškou štos reklamních letáků. Chvíli na sebe s blonckou koukáme, nakonec se sehnu já. "Jak vám mohu pomoci?" Sedám si na 19F. Otevřu noviny a zírám na hlavní zprávu Mladý fronty. Palcový titulek hlásá: Pád letadla, pět mrtvých Čechů. Blondýnka oznámí sametovým hlasem: "Letadlo je připraveno k odletu. Přejeme vám příjemnou cestu."

Ropačka a Rosenberg

Když jsem šel na Českou poštu vyzvednout si diskrétní balíček a uctít tak památku táty od rodiny a matky-kojičky, odeslal jsem při té příležitosti tajné psaní poštouranní na adresu:

Robert Rosenberg
Vazební věznice Praha-Ruzyně
Staré náměstí 3
Praha 6
161 02

Tou cestou jsem si nepouštěl do nahluchlých sluchů surrealistickou baladu od Pauly Wilde (k zhrození ZDE), ale jen jsem se zamejšlel nad krutostí dnešního světa. A najednou mi do toho začala békat Monika Načeva tím svým hlubokým hlasem velitelky frigidního tábora depkoidních přízraků, tak typických pro dnešní šmrdlání se prošedivělým podzimem 007. Moc se mi páčila tahle sloka, plná lízání, ropy a skvrn.

Sběračky mušlí, starý ženský, co jim námořníci zmizeli v moři
Ropný nevěsty, utrácej´ noc jak malý psi
Lížou černý skvrny, lížou ropný skvrny
Loupou je nehtem, páchnou mořem

Sluneční vítr je krutý

Dnešní horoskop je vůči vodnářům nadmíru přívětivý: Využijte dnešní den co nejvíce. Můžete si plánovat, podnikat a pouštět se do nových věcí. Hm, chápu, že by to všem českým vodnářům mělo vlít živou vodu do tepen, ale ta nepřívětivá pozice Saturnu vůči Jupiteru mi v posledních týdnech moc dobře na duši nedělá. Na víkend mizím do Barcelony, chlastat, vystrčit bledou tvář žlutému sluníčku a rozfofrovat tak poslední vánoční úspory.

Upozornění pro čtenáře - tento článek nemá pointu.

Váš blogspot.com

Češi (proti) sobě

Konečně jsem dolouskal román Jiřího Šulce Dva proti říši. Knížka popisuje formou dobrodružné detektivky osudy Gabčíka s Kubišem před plánovaným atentátem na SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha, jeho průběh a smutný epilog v kryptě kostela Cyrila a Metoděje. Četba výborná, moje hluboká rekomandace. Co mě ale dost zarazilo, bylo chování Čechů za protektorátu. Kolaborace, donášení, uprděnost a strach na sebe vzít odpovědnost. Tedy naprosto stejný vlastnosti, který vesele obcují se současnou děvkou zvanou polistopadový vývoj. Národ se nikdy nezmění a jeho "kvalita" a právo na sebeurčení se poznají, až když ho někdo chytne pořádně pod krkem.

Modleme se, aby se něco podobného už neopakovalo, protože česká odhodlanost bránit stát si v ledasčems nezadá s vysloužilou šlapkou. Taky je jí jedno, s kým souloží, hlavně že jí zaplatí.

Poezie: ta děvka pořád žije!

Bez obav, nebudu tady cákat svůj drahocenný literární ejakulát, od toho jsou tu jiné blogy a jiní umělci se svejma střevama a análama. Těma literárníma, samozřejmě. V neděli 25. listopadu proběhlo v experimentálním prostoru Roxy N.O.D. pražské regionální kolo ve Slam Poetry. Vocode? Kradu z oficiální webovek akce: "Slam je soutěž v přednesu poezie. Důraz se klade na poezii a především na její prezentaci. Autoři se tedy zaměřují na to, co sdělují a jak to sdělují."

Jedenáct mužů a dvě růže hozené do kostela se utkali o prosincové finále pořádané v jakémsi Brně (?). Způsob a forma, kterými se snažili zaujmout porotu vybranou z řad sedícího plebsu, občas balancovaly na hranici magořiny, nonsensu, verbálního harakiri a pochopení někdy za třicet sedm let. Kvalita poezie nebyla až tolik rozhodující, hlavně když se to rýmovalo. Každý z "básníků" zvolil netradiční způsob přednesu, někdo vedl dialog pěny a kabátu, jiný se válel na zemi v rytmu THC a s obtížemi předčítal zmačkaný papír s výrazy jako čurák, píča, mrdat, prcat (číst až po 22:00, díky). Ale celý večer pražského kola Slam Poetry 2007 byl inspirující.

Přemýšlel jsem, jak to třeba příští rok vyhrát, a napadla mě parafráze na citát rockerů Michael´s Uncle: "Musíš přednášet poezii tak, že budeš mít prst v prdeli a ještě mrkat na holky."

Půldolar za všechny prachy

Mistr 50 Cent v Praze = mami dej sem litr. T-tfuj Aréna (nebudeme dělat reklamu) plná náctiletejch fracků, čepice s kšiltem vlevo, kšiltovky s čepicí vpravo. Vystál jsem si koncert na balkóně, kde to solidně rezonovalo, až jsem se s pískotem a bolestí uší probudil o dva dny později v odzvučené komoře se sluchátky na kebuli. Pán s bílým pláštěm, chlupatýma rukama a visačkou MUDr. mi pak za odměnu místo lízatka předepsal hezký bílý pilulky. A teď je to na tejden bez fernetků, bez zelenejch a bez točenejch a je to jen na smočenejch zelenejch cigaretkách.

Celej koncert mi za zády s ohlušujícím křikem kolabovala šestnáctiletá lolita, ze předu mě málem smetla dávka decibelů ze střílejících kulometů a Fiftyho chrapláku. To si hned člověk vzpomene na Chucka Palahniuka a tu jeho zvukofílii, ten tichofóbismus. Pecky do uší na plný pecky!