Ropačka a Rosenberg

Když jsem šel na Českou poštu vyzvednout si diskrétní balíček a uctít tak památku táty od rodiny a matky-kojičky, odeslal jsem při té příležitosti tajné psaní poštouranní na adresu:

Robert Rosenberg
Vazební věznice Praha-Ruzyně
Staré náměstí 3
Praha 6
161 02

Tou cestou jsem si nepouštěl do nahluchlých sluchů surrealistickou baladu od Pauly Wilde (k zhrození ZDE), ale jen jsem se zamejšlel nad krutostí dnešního světa. A najednou mi do toho začala békat Monika Načeva tím svým hlubokým hlasem velitelky frigidního tábora depkoidních přízraků, tak typických pro dnešní šmrdlání se prošedivělým podzimem 007. Moc se mi páčila tahle sloka, plná lízání, ropy a skvrn.

Sběračky mušlí, starý ženský, co jim námořníci zmizeli v moři
Ropný nevěsty, utrácej´ noc jak malý psi
Lížou černý skvrny, lížou ropný skvrny
Loupou je nehtem, páchnou mořem