Začínají se mi stávat zvláštní věci. Jako by mi Pánbůh dával božské signály, ať si dávám bacha. Celé to začalo před pár týdny, kdy se mi na balkoně uhnízdil holub. Jiří Schelinger by se nejspíš dojal, že pták našel konečně svůj dům holubí, ale ve mně pohled na pokálenou lodžii vyvolal třesavku.
Hnízdo jsem vyhodil. Když jsem se vrátil za týden, na balkoně bylo znovu hnízdo, na něm usazenej holub, co se na mě díval pohledem, že kdyby uměl mluvit, poručil by si kávu a čerstvé rohlíčky. Nonverbálně jsem mu domluvil (odnesl to cyklistickou tretrou) a celý dojatý sledoval, jak si ptáček nakladl vajíčka a na mém balkoně se je snažil přivést k životu. Zbytek radši popisovat nebudu, aby se kvůli mě neslaňovali z Nuseláku členové Greenpeace.
Aby toho nebylo málo, tak jsem o víkendu navštívil rodné město - přijdu do pokoje, smrad, jako bych vlezl do chlíva. Na koberci se válí hovno. Jdu se zeptat táty, jestli u mě nepořádal nějakou fekál party. Dělá, že nechápe, ale věřím mu. Když se vrátím do pokoje, slyším zpoza postele divný mňoukání. Odusunu pelech a tam je skrčená kočka, vystrašená, jako by viděla Maxipsa Fíka, a špulí na mě zuby a syčí. Koštětem ji ženu přes celej barák.
Od té doby uplynul týden. Děsím se víkendu. Bojím se večer jít spát a ráno se vzbudit. Zatím ale všechno dobrý. Včera jsem se díval pod postel a žádnej hroch nebo šimpanz tam nebyl. Den bez zvířete v bytě je dobrej den. Zatím je všechno dobrý. Zatím...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Tak choď večer spať s fľašou whisky a ráno sa zobudíš s opicou. Ale aspoň budeš vedieť, odkiaľ sa vzala :-)
Holubi oxidují i na našich balkónech, ale všechny ty masakry jsem jaksi vzdala a zaujala postoj ignorovací.
Nikdy jsem neměla domácího mazlíčka, pudy takového typu mě naštěstí minuly.
Divný... ke mě zase přišel Trojský kůň. Něco tady fakt smrdí... Že by vzpoura zvířat?
Milo: moje oblíbená léčba lihem? :) nepomáhá, o zvířetech se mi pak zdá.
Kate: a já ti našel nádhernýho "zajíčka" ;)
Len: nakopeme jim prdel
Sama jsem mládě, takže "zajíčkům" tolik neholduju, ale nějaký ten pohled proč ne..
Joo, to já na bytě našla sýr, jehož kožich by mu záviděl i Leoš Mareš, a smradem přebyl i zelenou rybu vedle něj. Po tomto zážitku bych radši sto vysraných koček. (omlouvám se, že tu nechutnost sem píšu, ale je to příšliš čerstvý a traumatický zážitek, takže jsem ho ještě nestihla vytěsnit:))
Okomentovat