Vytloukat líh Klausem

Stalo se to nejhorší, čeho jsem se obával. Přišlo to v tu nejméně vhodnou dobu. V sobotu 12. září 2009 přesně v 21:35 mi řekl kamarád: "Tyvole, co to máš za fleky na obličeji?" Někteří z vás si teď mnou ruce a jsou rádi, že jsem konečně dostal AIDS a tělo už mám celé olezlé lézami, ale celá věc má daleko horší rozměr.

Zjistil jsem, že mám alergii na alkohol. Dám si dva panáky Honzy Bechera nebo Jacka Danielsů a na levé tváři mi vyskáče mapa Albánie, Makedonie a na pravé Alžírska. Po třetím panáku se slijou v jeden velký flek a připomínají Francii za dob Napoleona (takže jsou sakra velké). Po čtvrtém panáku se rozlezou jako Hitler za 2. světové na ruce a nohy a vypadám, jako bych to přehnal s horským sluncem.

Když jsem to celej vystrašenej volal domů paní lékařce, jestli si mám okamžitě nechat zavolat sanitku, nebo už je pozdě a mám začít shánět pohřební službu, zeptala se, jestli ty fleky svědí. Říkám, že ne. Následně mi vynadala, proč ji s tím v 10 večer obtěžuju a ať teda piju něco, co není tak aromatický. Dělal jsem, že nechápu. "Dej si vodku, ta ti pomůže!" řinčela do telefonu a pak mi to položila.

Vodku jsem si nedal, ale ten večer jsem vypil ještě 6 panáků medoviny a zrudnutí svého těla, které kolem druhé hodiny ranní kulminovalo, jsem nakonec nepřisoudil alkoholu, ale vlivům globálního oteplování...