Být není lehké, lehká jsou jen hovna, řekl jednou Holan a načančanosti básnictví byl v té chvíli podřezán krk. S poezií je to jako s ženskýma, člověk ji má rád, ale málokdy ji pochopí.
Často je ale lepší pročítat si jen ty řádky a listovat stránkami sbírek. Naslinit si prst a otočit stránku, přečíst verš, přihnout si Jamesona a zanadávat na svět. Zanadávat na to, že člověk má vlastně všechno. Zanadávat na to, že jeho největším problémem je on sám. Podívat se do zrcadla a mít chuť si jednu vrazit.
Jsem už x-tým dnem téměř v izolaci od reality. Jen stohy skript, leguán, žáby, bazén, cvrčci, Jameson a v dálce projíždějící vlak. Každou noc troubí, opravují železniční přejezd. Sedíte takhle ve 2 ráno zachumlaný v dece a jediné, co slyšíte, je v dálce projíždějící vlak, zatímco vám v ruce křupe led ve sklenici jemné whisky.
A cítíte se neskonale sám. Jako ta báseň ve sbírce, pro kterou zbyla jenom stránka v knížce....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
11 komentářů:
Ježiš marjá, tohle je už fakt vážný.
Dneska už to je dobrý, leguán si se mnou začal povídat :-)
Ty jsi jedl nějaké houby, že?
možná, ale vaří mi leguán, takže se obrať na něj...
Je to určitě leguán? Není to náhodou Blondýna?
má dlouhej ocas, tak asi ne :-) a kdyby byla?
tak bych samozřejmě žárlila! ;o)
Tak tohle je asi nejkrásnější článek, co jsi kdy napsal... jdu si ho nakopírovat do počítače! <3
nene - já to nejsem :-)))
Poněkud odlišný článek od těch ostatních... Co ta sviňská skripta člověku ještě neprovedou..
no, tohle asi skriptama nebude.
Okomentovat