O zubech v řiti

Konečně jsem pod psychologickým dozorem dočetl nového Palahniuka (Strašidla). Z půlky trápení, z půlky extáze. Klasika. Už napsal lepší věci, ale velmi mě zaujala jedna povídka ze života. Byl jeden kluk, který si dělal dobře v bazénu s odpadní vířivkou. Čas od času tyto vířivky začnou filtrovat pod velkým tlakem vodu. Nic příjemného, pokud na nich zrovna máte svůj zadek. To vám pak taky může vysát střeva. A vy asi nemáte zájem, aby vás našli, jak si plovete v rodinném bazénu vysátou prdelí vzhůru.

Jako my říkáme, že je nám něco platného jako mrtvému zimník, Rusové říkají: „Tohle potřebuješ asi jako zuby v řiti.“
Člověk slýchá historky o tom, jak si zvířata chycená do pasti ukousala nohu…no, víte, každý kojot vám poví, že pár kousanců je pořád kurevsky lepší než být mrtvý.
Sakra… i když jste Rus, může se vám jednou stát, že tam ty zuby budete potřebovat.
A co musí udělat ten, kdo je nemá? Musí se otočit. Musí si zaháknout jeden loket za koleno a nohu si přitáhnout až k obličeji. Musí hryzat a kousat vlastní zadek.
Takovou věc byste asi nechtěli vyprávět dívce na prvním rande. Aspoň ne pokud se těšíte na pusu na dobrou noc.

Tolik zlomek z povídky s poetickým názvem Střeva. Osobně se už nemůžu dočkat na český překlad Palahniukovy nové knížky. Námět prostý a znovu ze života. O jedné vysloužilé pornoherečce. Která má syna, ale viděla ho jen z porodního stolu. Chce se s ním na stará pornoherecká (odřená) kolena setkat, ale ještě se musí důstojně rozloučit s branží. Rozhodne se proto trhnout rekord v počtu ukojených chlapů.

Pánové na ní stojí frontu jako vy stojíte frontu na párek v rohlíku na Václaváku. Klepou se, jako se klepete vy, když v zimě čekáte na autobus. A kdopak asi bude v té šestistovce nadržených mužíků s lesklými penisy ve svých tlapách? Opravdu krásný návrat ztraceného syna...