Díky působení prstence Jupiteru na rudou skvrnu Saturnu jsem se ocitl uprostřed pražského pekla v klubu, který si progresivně říká Retro. Toho večera se konzumovala spousta věcí. Nestravitelná muzika Báry Basikové. Stravitelný zadeček Báry Basikové. Fernet s tonikem na koncertu Báry Basikové. Jinou dimenzi ale dostala horečka středeční noci až tehdy, když divá Bára sklidila svoje fidlátka a doporučila svému ctěnému pozadí směr backstage.Tehdy jsem už po klubu bloudil, jako když ho do lihu hodí. Když v to ráno, jako kdybych dostal pěstí ve tmě, se u baru rozsvítila lidská žárovka. Člověk bez vlasů a zábran. Člověk se svraštěným čelem a rovným charismatem. Člověk, kterému jinak neřeknou než Marek Vašut, protože se sakra jmenuje Marek Vašut. Tak si tam Marek Vašut stál, nechával se fotografovat, děkoval a já děkoval jemu za pořízený snímek. Ulovil jsem si svou celebritu. Nevím, co jsem v tý chvíli prožíval, páč si z toho nic nepamatuju, ale asi bych vám řekl, že jsem byl šťasten a dojat.
Na tenhle okamžik jsem si vzpomněl až týden po akci. Když jsem jel busem, uzřel jsem, že mi člověk, co vypadal jako Marek Vašut, na billboardu doporučuje, abych si v bazaru Marka Vašuta koupil auto, co je dokonce lepší než fungl nová kára z autosalonu. Setkání s celebritou snů je nezapomenutelné a nepříjemně všudypřítomné. Haj hou.
Žádné komentáře:
Okomentovat