Živote můj, má krásná představo, zpívá Radůza a i tak necitlivý tvor, jakým dokáže muž někdy být, se dojme jako plavovlasá patnáctka nad fotkami Zaca Efrona. Nadechne se, zadrží vzduch v plicích a hlasitě vydechne. A jak bude vydechovat, vyjde mu z hrudníku veškerá bolest i radost, která se mu tam za rok a půl nahromadila. Není to jednoduchý, jenom záleží, kolikrát bude muset vydechnout, aby tam už necítil nic.
Kdysi jsem říkal, že láska ega přenáší.
Dneska říkám - leda hovno!
A na dlouhou dobu zamykám dveře od svojí 13. komnaty, klíč hážu z mostu a doufám, že ho žádná nezvedne na hodně dlouhou dobu. Tím ale neříkám, že ostatních 12. místností není k mání :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
9 komentářů:
Amen!:)aneb máš mou morální podporu:)
No nazdar :o))
A čím ťa to nasrala? :-))
no tak hura do svobody no...
no jo, co mi zbejvá :)
To mě mrzí..
Nechci být (opět) cynik, ale nehrozilo to již od návratu z Finska?
hrozilo až to dohrozilo.
Tak to se s Inkou začneme víc česat a malovat a procházet po Táboře.
Okomentovat