Východní Slovensko. Pro Pražáky je to cosi za Brnem, pro zbytek republiky krásný kraj, kde neustále svítí slunce, a proto je v těchto končinách každý druhý občan krásně do sněda opálen. A je úplně jedno, jaké je ročních období.
I proto jsme chápali nedůvěřivé pohledy místních, jimž naše árijská barva kůže naháněla kůži husí. Když jsme stavěli po přilehlých hospůdkách, kde pod barevnými slunečníky usedali strhaní dělníci, co přes den dřou jako barevní, a dali si pivo Smädný mnich (žíznivý mnich), jako pozornost podniku si k nám vždycky někdo přisedl.
A jak je ta Evropa malá, narazili jsme dvacet kilometrů od Michalovce na domorodce, co Strakonice opustil. Zatímco všude jsme se představovali, že jsme jako z Prahyyy, tak v této hospodě, kde se zkraje našeho příjezdu strhla nacionalistická debata, že ty pražský sračky prostě chlastat nebudou, tak v této hospodě jsme radši řekli pravdu. Že jsme z jižních Čech.
Strakoničákovi jsme tím udělali nesmírnou radost. Byl tak šťastný, až chtěl pozvat na pivo. Tak jsem ho pozval, protože když jsem se ho předtím zeptal, odkud má tolik krásných tetování, jímavě se na mě podíval a sametovým hlasem pověděl, že si takto krátil noci na Pankráci. V rámci sebezáchovy jsem mu okamžitě nabídl i panáka.
Když jsem potom usedal na kolo a šlápl do pedálů, letní vítr mi zčechral mastné vlasy a já si poprvé uvědomil, že není nad to potkat na divokém nehostinném východě někoho, s kým si můžete normálně pokecat...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Tak nakonec jedu taky, z Košic na Ukrajinu. A taky se můžu představovat jako z jižních Čech,o)
Ja som síce zo severu toho ďalekého východu, ale takých domorodcov nájdeš všade, odhora až dolu, od severu na juh. A všetci si myslia, že keď človek príde z Prahy, tak má niekde doma zašitý lis na prachy a bude pozývať celú zaplivanú putyku. Našťastie to na mojom prízvuku :-) nepočuť, tak mám väčšinou od takých individuí pokoj.
Hm, v sobotu razím do Košíc. Tam to nie je až tak zlé, ale cestou sa stavím za rodičmi na chalupe. V tej dedine nepracuje skoro nikto, lebo nemajú kde pracovať a preto si čas krátia vysedávaním v knajpe, kde to funguje podobne ako popisuješ. A keď sa zjaví nová tvár, tak všetci zisťujú, či s nimi nie si náhodou rodina, aby si ich mohol pozvať na jedno pětipivo...
Tak si to užij. A jestli jedete přes Užhorod,tak se vyfot s gigantickou sochou Ivana se samopalem :)
Milo:já to chápu, vesměs byli všici přátelský, starosta nás dokonce pozval na grilované ryby pod starý dub. :)
Okomentovat