pondělí 27. července 2009

Za železnou oponou

Našel jsem stroj času.
Pokud se chcete vrátit o 30 let zpět a je vám zatěžko nechat se rozložit na drobné molekuly jako Seth Brundle v Mouše, osedlejte svého osla a vyrazte na Ukrajinu.
Odměnou vám bude krabička Marlboro za 23 kč.
Lahev vodky za 35 kč.
Taxi kolem celého Užgorodu za 50 kč.
Úplatky převodníkům přes hranice 10 eur.

Zážitek ze znovuzrození - k nezaplacení. Jsou věci, které si koupíte za peníze. Na vše ostatní je tu Ukrajina.

Na celnici vás nebudou chtít pustit přes hranice s kolem. S kolem vás na celnici pustí přes hranice pouze v případě, že bude naloženo v dodávce nebo na korbě džípu. Pokud vám to není jasné, zavolejte si na mezinárodní hotline do Kyjeva. Tam vám ukrajinsky vysvětlí, že se s vámi nehodlají bavit, pokud si nenajdete překladatele a položí telefon, aniž by řekli zdrástvuj.

Když konečně emigrujete na vytoužený východ a otevře se před vámi neomezený svět úplatků a anarchie, projedete se v zrezivělém moskviči, kterého by vám záviděl i váš děda. Co na to, že v kopci mu dojde dech a taxikář vás vykopne s povzbuzením, že na vrchol už je to jen pár kilometrů.

Vyspíte se v komunistickém hotelu, kde švábi dávají dobrou noc.
Vysprchujete se v koupelně, která připomíná plynovou komoru v Osvětimi.
Podíváte se na porno z 80. let, co má váš kamarád v iPodu, a už se jen děsíte, kdy z rádia začne hrát Michal David.

Všechno hrozné končí, aby něco krásného mohlo začít - s těmito slovy na rtech a s vodkou v batohu chcete opustit Ukrajinu. Na kole. Jenže s kolem vás opět nechtějí pustit. Největší přechod Ukrajina - Slovensko. Teplota vzduchu má stejnou hodnotu jako procenta alkoholu vodky, která vás tlačí do zad. Potíte se. Nad vámi se sklání mohutný památník Ivana se samopalem, kterak hledí vstříc východním zítřkům.

Nabíhají dva Ukrajinci s nabídkou kvalitního převozu. Vše bezpečné. Pašování s kondomem. Nehrozí střelba ani jiné maličkosti. Dáte každý 10 eur a my vás dostaneme na západ. Potíme se. Vytahuju z peněženky poslední eurovky a pískám si ústřední melodii z filmu Tenkrát na západě. Ukrajinec nás ujišťuje, že není žádný problém. Nakládáme kola do pickupu.
Není žádný problém.
Sedáme si do modrého passatu a namísto projezdu hranic to obracíme a vracíme se zpátky do města.
Není žádný problém.
Potíme se.
Není žádný problém.
Ukrajinec tvrdí, že tady už žádná mafie neexistuje. Tymošenková povolala speciální jednotku, ta postavila bossy ke zdi a všechny postřílela.
Není žádný problém.
Ukrajinec nechápe, proč Kanada zavádí Čechům víza. Cikáni k Čechům nepatří. Být on tak Vaškem Klausů, postavil by je všechny ke zdi a postřílel.
Nebyl by žádný problém.
Jedeme 20 minut kamsi za město. Ticho v autě. Ukrajinec se začne ptát, kolik peněz máme u sebe a do zatáčky si podřadí. Vyhne se dvěma dírám a zatroubí na hrající si děti u silnice.
Tuším problém.
Schovávám si pas a mobil do kapsy. V batohu mám plynovou pistoli. A to ještě netuším, jaký kurva budou problémy.

Zastavujeme. Vykládáme kola z auta. Žijeme. Jsme 50 metrů od Unie - v životě jsem se tolik netěšil na východní Slovensko mezi Afroslováky jako teď.

Jiná celnice - stejnej voser.

Ukrajinský celník s tlustým krkem a propocenou košilí si nás pozorně prohlíží. Krásnou letní oblohu bez jediného mráčku lemují vojenské rozhledny plné roztomilých vojáčků s ještě roztomilejšími kalašnikovi. Idyla jako od Boženy Němcové. Celník si nás volá po jednom. Jdu jako poslední.

Ptá se, jestli nepřevážím starožitnosti. Ne.
Ptá se, jestli nepřevážím alkohol. Ano. Lahev vodky.
Ptá se, jestli nepřevážím narkotika. Ne.
Ptá se, jestli nepřevážím zbraně. Ne. A v batohu se mi hřeje plynová pistole se sedmi pepřovými náboji. A prej že je sedmička šťastný číslo.

Pouští mě dál.

Jsme 20 metrů od Unie. Pot ze mě teče jako bych v zadku pašoval dvě kila kokainu.
Z celní budky vychází ženská, celnice. Kurva. Pevným hlasem nám říká, ať odstavíme támhle kola a ukazuje na kovový sloup. Polykám srdce v krku a cítím, jak mi padá do kalhot.
Naštěstí nešacujou.

Slováci, to je jiný kafe. Koukají do brašen u kola. Koukají mi na batoh. Mám na něm tři kapsy. Jednu rozepínám. Musím. Pašujete zbraně? Leda ve snu. Ukažte batoh. Rozepínám největší kapsu. Pistoli mám až na dně v první. Hlavou mi kmitá, že kdyby ji našli, tak to asi jen tak neukecám. Najdou flašku vodky. Smějou se, že mám vkus. Smějou se, že cyklisti takhle chlastaj. Směju se s nima. Hollywoodskej úsměv - uvnitř nasračky, navenek naprosto cool.

Konec.

Pouštějí nás dál.

Do Unie zbývá pět kroků. Do první hospody sto metrů. Chci panáka. A chci ho hned.

Cestovat zpátky časem se nevyplácí. Některé historické etapy by měly navždy zůstat už skryty. A hrabat se v minulosti nemá moc perspektivu. A pro Ukrajinu to platí dvojnásob!

6 komentářů:

Nora Králičí řekl(a)...

Kurva Markusi já tam měla jet před čtrnácti dněma a padlo,o( Nejvíc ti závidim a čekám na fotky!

Blondyna řekl(a)...

husty... teda hltala jsem kazdy slovo.. sem se snad o Tebe bala nebo co...

Bohdan řekl(a)...

Tohle vedet driv tak zavolam kamosovy co tam dela na celnici nech udelaj telesnou prohlidku at mas lepsi vzpominky :)

Enykl řekl(a)...

hodně dobrý článek!!!

Markus řekl(a)...

bud ráda... i když samotná ukrajina je dobrá,když máš prachy, celníci jsou pěkný kurvy.

blondýna: já o sebe taky :)

bohdan: není všem ukrajinským dnům konec!

enykl: tenhle scénář psal sám život .)

Anonymní řekl(a)...

Všechno je to pravda! Já tam byl...