Návrat do reality bolí. Bolí, protože realita je hnusná děvka. Je to jako bych prošel králičí norou (nic osobního, Noro) a místo pohádky na mě čekal Freddy Krueger.
Zimní idylka vyprchává stejně rychle jako alkohol z mé krve.
Jarní slunce si bezstarostně svítí na vybledlé obloze a na mě se hrne uzávěrka, státnice a velikonoční přejídání se uvařenými vejci.
Blíží se léto a já bych radši sníh.
A nejhorší na tom všem je, že už ani ty velké lásky nejsou to, co bývaly...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
11 komentářů:
pěkný spleen [čti SPLÍN], jak vidím... brzy se z toho dostaň, už ani ty deprese totiž nejsou to, co bývaly... *THUMBS UP*
Depky zažívají pořádnej comeback. žádnej trapnej spleen revival!
◊ ♦ Ber realitu jen jako pouze hodně vytrvalou iluzi ...i ten sníh jsou občas jenom mýdlové vločky….. a někdy prostě ztrátou získáváš a získáváním ztrácíš……◊ ♦
Na fsecky debilni nalady existujou dva leky, sex s tlustou cernoskou a flaska stocku...
to první jsem zkusil, ale moc to nezabralo. Jdu si dát panáka,
též :-D
Anonymnímu palec nahoru, k Enykl bych poznamenala, že je Spleen a Idéal, tedy podle Baudelaira... ale já vlastně nejsem na svym blogu,o)
Markusi, velký lásky jsou složitý... zvu tě do pelechu, hurá,o)
Nora: šukání je pro děti.
DOSPĚLÍ CHLASTAJ!
a my důchodci už jen koukáme z okna, jak kvetou pampelišky.
Lásky zase budou, co bývaly. Z vlastní zkušenosti...
Jen je třeba se z toho zpětného culture shocku vyležet. (Hlavně nikomu nevlez do pelechu, některé změny jsou pak nevratné ;-) An.
Okomentovat