pátek 24. dubna 2009

Kterak Dášenka frndu ukázala

O psech je spousta krásných citátů. Některý z nich jsou šílený pekla, které rozbrečí nejednu ženu se zubní protézou, jiné naopak pohladí po duši jako bičování ostnatým drátem.

"Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni."

"Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe."

"Za peníze si můžeš koupit docela dobrého psa, ale nekoupíš si jeho zavrtění ocasu."

Ano ano ano,už končím, mám slzy na krajíčku a pod slovním spojením "zavrtět ocasem" si rozhodně nevybavím rozněžnělé štěně. Důvod těchto citátů, které se naučím nazpaměť, abych je mohl recitovat po parcích a lavičkách starým důchodkyním a získal si tak přízeň jejich vnuček, je prostý - Nedávno jsem byl v hospodě, kde jsem si vychutnával americkou whisky s českým ledem. U protějšího stolu ležel pes, jehož krásu a moudrost bych ocenil asi až za několik let. Tehdy mě zajímalo hlavně pohlaví toho krásného čtyřnohého stvoření.

Pes byl hnědozlatý jako ranní stolice a měl dlouhé, plandavé uši, které podtrhovaly jeho flegmatickou povahu. Neustále na mě mrkal, a když jsem mu svou náklonnost opětoval cynickým úsměvem, zavrtěl ocasem. Najednou mi připadlo, že to zvíře ke mně cítí víc než jen obdiv poddaného tvora k nadřazenému. Mrkalo střídavě očima, předvádělo se, chvíli leželo, pak se drbalo, pak funělo, pak spalo, prostě nevědělo, jak na sebe upozornit.

Třináctou komnatou toho čokliska ale bylo jeho pohlaví. Držím se zásady, že muž se má ženě dívat neustále do očí, i kdyby žádné neměla, jenže u zvířat tahle taktika jaksi selhávala. Když jsem už vyzkoušel všechny možné triky, jak se psovi dostat pod ocas (nezabrala ani na místě sepsaná báseň Variace na Dášenku, aneb kdo kouše neštěká), chystal jsem se zaplatit. Poprosil jsme vrchní o účet a ve špatné náladě se zvedal k odchodu. V tu chvíli jako by ta němá tvář poznala, že snad i ona zašla ve své neústupnosti a tajemnosti až příliš daleko a že by tato předstíraná nedostupnost mohla mít fatální následky.

Naposledy se potkaly naše pohledy. Pes si lehl na bok a hlasitě zaštěkal. Život v hospodě jako by se zastavil. Bylo slyšet jen cinkání půllitrů a tlukot mého srdce. Cítil jsem, že přichází okamžik pravdy. Pes hmouřil oči jako kovboj před posledním soubojem a pomalu roztahoval nohy... Vysychalo mi v krku a nebyl jsem schopen se ani pohnout. Na tenhle okamžik jsem čekal celých deset minut, ale když se sen najednou začal stávat realitou, nemohl jsme věřit svým modrým očím. Zbývalo jen několik centimetrů! A pak tam najednou stál přede mnou v celé své zvířecí kráse. Roztažené nohy a upřímný pohled; jak moc se ten psík musel cítit poníženě...

Stál tam a bezostyšně dával na obdiv své pohlaví okolnímu světu... V tu chvíli mi ho bylo líto. Byl ve své obnaženosti tak sám a přitom mu to mohlo být jedno, protože to byla... čubka!!!

6 komentářů:

Blondyna řekl(a)...

zeby novy uchylka? nebo staronova?

rewaska řekl(a)...

Ajajaj...poruchy v uvdomnění si vlastního polaví, lehká zoofilie, alkoholismus a maskulinismus...výkvět lidství dnešní doby :D

Nora Králičí řekl(a)...

fuj fuj, ta holka ti asi dala zabrat

Markus řekl(a)...

mám zvířata rád, na tom není nic špatného. A kdo má rád zvířátka, má rád i lidi.
ad Rewaska: jsem na druhou stranu rád, že moje úchylky vyvažuje "normálnost" mých čtenářů :-)

panvicka řekl(a)...

Myslím že se ti nabízela... nevypadáš náhodou jako pes?

Markus řekl(a)...

občas se cejtim pod psa, což ze mě čokla snad ještě nedělá.