Konečně! Dokopal jsem svoji lenost, aby se rozvalila do polstrované židle a odseděla si ty dvě hoďky ve společnosti Mexičana Guillerma del Tora. Faunův labyrint, místy surrealistická koláž rozkošně kopulující na konci 2. světové války v lesích španělských, tesknivě ležící v tradičním pohádkovém světě plném podobenství. Ano, ukápla slza. Uběhly dva dny od mé privátní premiéry s lahví nekvalitního červeného (šetřím na iPod, víme?) a pořád to ve mně kvasí, bobtná a roztahuje se (jasně že ten film). Super!Zítra se jdu zruinovat do jednoho pražského multiplexu na film "Once" s Glenem Hansardem.
Tluču kebulí o žlutou zeď pokoje, proč jsem byl línej si vloni na Filmové škole v Uherském Hradišti přivstat. "Once" tam totiž měl světovou premiéru. Místo toho jsem večer před tím ukecal po dvou litrech kvalitního vína (nešetřil jsem na nic, víme?) tři neznámé pocestné (pohlavní identita: 2 dívky nejisté městské příslušnosti a 1 muž: zřejmě uherský domorodec a potomek bájných Hradišťanů). Měli mě v kocovinovém oparu ospalého sobotního rozbřesku na slavnostní premiéru doprovodit, ale ráno blbější večera. Jo, byl jsem svině. Ale krásně vyspalá a odpočatá...
1 komentář:
Nevím, ale po přečtení recenzí jsem si od Labyrinty slibovala víc, asi jsem na to měla jíst spíš do kina... Každopádně to nemění nic na tom, že film se mi moc líbil a vřele ho doporučuju všem :o)
Okomentovat