Once Upon A Time In Dublin

Uff, těžký pivo...Znáte to, jdete do hospody jen na desítku a lejou do vás šestnáctku. Těžko se to vydejchává. A o tom je i Once. Celej film je točenej na ruční kameru, prazvláštní režie-nerežie vytváří pohyblivé kulisy ke klasicky famózním písničkám Glena Hansarda a hradišťanské lolitky Markety Irglové. Tohle se musí vidět. Z rejži filmu Spielberg nebude, ale všichni tvůrci z toho parádně rejžují. Už teď mají celosvětově tržby přes 10 milionů USD.
A protože jste byli hodní a přečetli to až do konce, čeká vás za odměnu ta nejhezčejčejší písnička z filmu. Nebuďte líní a klikněte dle chuti SEM, ZDE, TADY, FUCK OFF.

Kurz negativního myšlení

K nasrání, ale opravdu. V pátek měla v Roxy hrát Roisin Murphy (jo, ta bloncka z Moloko). Měla. Hrát nebude. Koncert v Rusku pro ni nedopadl zrovna šťastně a rozčísla si oko. Zrovna když zpívala track "Primitive" (haha). Dost krve z toho bylo a soudruhům show skončila předčasně, nám tu nezačne vůbec. A pak se na něco těšte.

Ideální okamžik odpálit meditativní kúru Kurzem negativního myšlení. Norským bijákem, napěchovaným takovou tonáží černého humoru, že člověk občas žasne. A co těch člověků a člověčic v kině žaslo. Zkalená parta vozíčkářů s jointem v puse hraje ruskou ruletu, poslouchá u toho Johny Cashe, nadává si, stříká po sobě hasičákem a hádá se, kdo to má v tom podělaným životě nejtěžší. Paradoxně "nevítězí" největší kripl, jak se postavy ve filmu s oblibou oslovují. Jednoznačně nejlepší komedie letošního roku.
A aby nebyl návrat do betonové vagíny Starého Města tolik ubíjející, šlo se po filmu na paňáci. S fernetem na věčné časy...žejo.

Podzimní Léto s Káťou

Konec. Poslední stránka. Dočteno. Sakra, jméno téhle knížky pasuje k filmům s Robertem Rosenbergem, a ne k čtivu šmrncnutém gotickými romány s puncem viktoriánsko-aristokratické rozmazlenosti. Nadýchané dialogy plné trefných poznámek a roztodivných slovních hříček jsou přesně ty, které vás napadnou v posteli ve 2 ráno, a nikdy ne v situaci, jež po nějakém bonmotu s vtipnou společenskou pointou řve jako Paula Wild při natáčení.

K samotné četbě doporučuji následující situaci: zapalte si krb / oheň / svíčku / sporák, otevřete si víno dle vaší platové třídy a posaďte se do koženého křesla (ta kůže musí křupat jako popcorn, jinak to nebude ono). Pak pocítíte duševní orgasmus. A já vám budu jen tiše závidět.

Tenkrát ve Faunově labyrintu

Konečně! Dokopal jsem svoji lenost, aby se rozvalila do polstrované židle a odseděla si ty dvě hoďky ve společnosti Mexičana Guillerma del Tora. Faunův labyrint, místy surrealistická koláž rozkošně kopulující na konci 2. světové války v lesích španělských, tesknivě ležící v tradičním pohádkovém světě plném podobenství. Ano, ukápla slza. Uběhly dva dny od mé privátní premiéry s lahví nekvalitního červeného (šetřím na iPod, víme?) a pořád to ve mně kvasí, bobtná a roztahuje se (jasně že ten film). Super!

Zítra se jdu zruinovat do jednoho pražského multiplexu na film "Once" s Glenem Hansardem. Tluču kebulí o žlutou zeď pokoje, proč jsem byl línej si vloni na Filmové škole v Uherském Hradišti přivstat. "Once" tam totiž měl světovou premiéru. Místo toho jsem večer před tím ukecal po dvou litrech kvalitního vína (nešetřil jsem na nic, víme?) tři neznámé pocestné (pohlavní identita: 2 dívky nejisté městské příslušnosti a 1 muž: zřejmě uherský domorodec a potomek bájných Hradišťanů). Měli mě v kocovinovém oparu ospalého sobotního rozbřesku na slavnostní premiéru doprovodit, ale ráno blbější večera. Jo, byl jsem svině. Ale krásně vyspalá a odpočatá...

PJ Harvey - White Chalk

A první, čím tu mašinku o příspěvek níže popsanou nakrmím, bude lahodná melancholická žiletka, jíž si poslední měsíc rozřezávám každodenní radosti. PJ Harvey je na novém albu nádherně smutná. Mrkněte na to a pořiďte si ji taky. Ať vám je do pláče. Na podzim je to prej dost cool.

iPod I too

Je to tak. Se zpožděním mezinárodního rychlíku Českých drah vtrhnu i já mezi jablkový okruh šílenců a v pondělí si jdu koupit iPod nano třetí generace. Je to hodně malá věcička, člověku je skoro líto si to za ty prachy pořizovat (stojí cca 4500 Kč), když pak doma zjistí, že to má velikost dlaně nezletilé dívky. Ale budiž. Stane se, co stát se má a za ty prachy to stojí.

Ježkovi pak narvu v prosinci do rukou malou krabičku a dušička dojde usmíření, snad mu z toho oči nepůjdou šejdrem.